Benátky

Historické centrum Benátek se rozkládá na malých ostrůvcích, oddělených hustou sítí kanálů. Ty byly v průběhu staletí regulovány, takže původní soustava prodělala mnoho změn. Benátky jsou vzdáleny čtyři kilometry od suché pevniny a dva kilometry od otevřeného moře. Původní jádro se vytvářelo v době barbarských nájezdů, kdy se na ostrůvcích usídlili skupiny uprchlíků ze Spiny, Aquileje, Adrie, Altina a Padovy. V následujících stoletích osidlování stále pokračovalo a došlo k vytvoření centra, které dnes představuje urbanistický celek, nemající po celém světě obdoby.

Zavezením více než 160 kanálů byl snížen počet ostrůvků, na nichž se Benátky rozkládají, na osmnáct, včetně S. Giorgio Maggiore a Giudecca. Největším z kanálů je Canal Grande (dlouhý 3 800 m, široký 30 – 7 m), rozdělující měso na dvě části, vzájemně propojené trojicí mostů: Ponte degli Scalzi, Ponte di Rialto a Ponte dell´Accademia. Do Canal Grande ústí 45 malých kanálů, které jsou všechny splavné na lodičkách a gondolách. Mnohé části města jsou propojeny 350 mosty.

Vzhled, který dostaly Benátky v průběhu 13. stol., se nám téměř autenticky dochoval. Došlo k několika stavebním úpravám, které však výrazně nezasáhly do historického rázu urbanistické skladby města. Ostrovní Benátky zaujímají rozlohu přes sedm kilometrů čtverečních, a to včetně ostrovů San Giorgio Maggiore a Giudecca.

Mnohem rozsáhlejší je oblast města zahrnující další důležitá obytná centra: ostrovy Murano, Burano a Torcello uvnitř laguny, Lido a Pellestrino směrem na moře. Malcontenta, Dese, Tessera, Mestre a Marghera, Zelarino, Carpenedo, Asseggiano, Trivignano, Favaro a Chirignano leží na pevnině okolo Benátek. Některé z těchto oblastí byly v minulosti samostatnými městskými útvary.

Náměstí svatého Marka patří k nejcennějším architektonickým klenotům Itálie. Rozprostírá se na dvou spojených plochách, a je tvořeno velkým a malým náměstím, dotýkající se svým okrajem moře. Okolo tohoto rozlehlého prostranství se tyčí stavby absolutně nejvyšší architektonické úrovně: kostel sv. Marka, Dóžeci palác, Loggeta (galerie) a hodinová věž. První úprava náměstí spadá do 9. stol. n. l. a poté v průběhu staletí prošlo četnými proměnami, i když základní návrh zůstal stále stejný. Již v druhé polovině 12. stol. dóže Sebastiano Ziani nařídil zdvojnásobit dva monolitní sloupy, ideálně uzavírající toto malé náměstí. O sto let později prochází úpravami také kostel a Dóžecí palác, který k původně ryze obranné stavbě přidal sofistikované tóny pokročilé architektury s loubím. V tomto období bylo náměstí obroubeno zajímavými stavbami: sídlem kanovníků sv. Marka, domy prokurátorů či kostelem S. Geminiano. Malé náměstí bylo sídlem velkého množství obchodů. V r. 1400 začíná velká proměna. Mnohé budovy jsou demolovány a staví se naopak věž s hodinami (konec 15. století), dále Zecca, knihovna, a o století později také nové prokurátorské paláce. Autorem nové úpravy náměstí je Sansovino, který v základních rysech zachoval původní skladbu.

Červené dlaždice, které po několik století dláždily prostor kolem náměstí, byly začátkem 18. stol. nahrazeny šedým trachytem pocházejícím z vrchů Veneta Colli Euganei. Po této dlažbě se dodnes procházejí každoročně miliony návštěvníků. 

Zvonice svatého Marka – Náměstí svatého Marka vévodí zvonice, vypínající se do výše asi 100 m. Benátčané jí říkají „el paron de casa“ („pán domu“). Ta však vždy v minulosti nevypadala tak, jako dnes. V 9. století se na jejím místě tyčila strážní věž, která směřovala přímo do laguny. Tehdy bylo malé náměstí sv. Marka, dnes mezi budovou Libreria Marciana a Dóžecím palácem, suchým dokem. Po rekonstrukci v druhé polovině 12. stol. vyrostly po obou jejích stranách budovy nacházející se přesně před dnešním palácem Procuratie Nuove a na místě knihovny, vytvářejíce spolu nároží. Po několika zničeních byla věž znovu vybudována v letech 1511 a 1514 Bartolomeem Bonem podle projektu Giorgia Spaventa. V tomto období byla již od ostatních budov izolována. Podélné drážkování až po obrubeň propůjčuje masivní hranaté věži podobu antického sloupu. Nad zvonicí je lub podpírající špičku ve tvaru pyramidy se sochou Archanděla Gabriela na vrcholu. Od svého slavnostního otevření zůstala věž nedotknuta, až do r. 1902, kdy se znenadání zřítila. Oprava, dokončená v r. 1912, se týkala i poškozeného Sansovinova loubí Loggetta. Z oken zvonice, odkud kdysi Galileo Galilei sledoval oblohu svým dalekohledem, lze obdivovat okouzlující panoráma laguny, města a vzdálených Alp.

Loggetta – malá mramorová stavbička přímo pod zvonicí je vyzdobena bronzovými sochami.

Bazilika svatého Marka

Jen stěží by se našla jiná západoevropská stavba, která by byla tak nádherně a bohatě vyzdobena, jak po stránce architektonické, tak umělecké, jako Basilica di San Marco (bazilika sv. Marka). Nádherný chrám sloužil téměř tisíc let jako hrobka sv. Marka, soukromá kaple benátských dóžat a jako duchovní centrum a hlavní symbol moci, vlády a trvání benátského státu, který byl nejdéle trvající republikou na světě. Prvním místem odpočinku sv. Marka byla skromná kaple v dóžecím paláci. Svatyně byla přemístěna v roce 832 a opět v roce 978, kdy byl během nájezdů původní kostel s mauzoleem zničen. V roce 1063 inicioval dóže Cantarini čtvrtou stavbu a požadoval, aby byl kostel „nejkrásnější, jaký kdy byl spatřen“. Práce na tomto jedinečném chrámu vrcholily v roce 1094, kdy byla nová bazilika posvěcena a označena „oficiálním státním kostelem“ Benátek. Víceméně je to ta bazilika, kterou dnes můžete spatřit, přestože v roce 1094 ještě chyběly některé umělecké ozdoby. Práce na mozaikách byly zahájeny kolem roku 1100, ale velká část ozdob byla přidána až v roce 1204. Tyto ozdoby Benátčané bezostyšně ukradli v Konstantinopoli během čtvrté křížové výpravy.

Svatý Marek

Benátky mají k apoštolu a evangelistovi svatému Markovi zvláštní vztah. Svatý Marek sice město neznal, protože bylo založeno až několik set let po jeho smrti, avšak podle legendy na toto místo zavítal, když se vracel z Aquileje, což byla římská kolonie u Jaderského moře, do Říma. Když světec míjel lagunu, zjevil se mu anděl a pozdravil ho slovy: „Pax tibi Marce, evangelist meus. Hic requiescet corpus tuum.“ (Pokoj s tebou, Marku, můj evangelisto, Zde bude odpočívat tvé tělo.)

Tuto legendu pravděpodobně vymysleli Benátčané, aby tak ospravedlnili krádež těla sv. Marka a dodali duchovní dimenzi původu města, jehož skutečné založení proběhlo poměrně banálně. Ke krádeži, která se stala mezníkem v dějinách města, došlo v roce 828. Podrobnosti této události jsou však zahaleny v mýtech. Podle oficiální verze opatrovníci světcova těla v egyptské Alexandrii poté, co se alexandrijský král pokusil hrobku vyplenit, dostali strach z dalších útoků, smluvili se s Benátčany a pomohli jim tělo ukrást; schovali ho pod hromadou vepřového masa, aby tak obelstili muslimské stráže. Po bouřlivé cestě přes moře byly ostatky odevzdány benátskému dóžeti a sv. Marek byl prohlášen hlavním patronem Benátek.

Dóžecí palác

Palazzo Ducale neboli Dóžecí palác byl téměř tisíc let domovem nejen benátských dóžat, tajné policie a hlavního soudního dvora, ale také městského vězení, mučíren a dalších institucí města. Je to jedna z nejkrásnějších gotických staveb na světě. Zvenkku můžete obdivovat směs sloupů, čtyřlistů a složitých mramorových vzorů. Interiér tvoří labyrint sálů plných zlata a obrazů, nechybí ani depresivní hladomorna, ve které v 18. stol. pobýval i slavný dobrodruh Casanova.

První palác či spíše pevnost zde byla postavena v roce 814, ale v roce 976 a 1106 vyhořela. Dnešní budova se začala stavět v roce 1314 spolu s velkým sálem pro Maggior Consiglio, dolní komoru parlamentu republiky. V roce 1422, tři roky po dokončení, byly odstraněny zbytky starého paláce, aby se mohla dokončit dnešní hlavní fasáda. Interiér se s rostoucím vládním aparátem neustále měnil a dnešní podobu dostal přibližně v roce 1550. Velké požáry v roce 1574 a 1577 budovu téměř zničily a existovaly i plány na kompletní demolici a výstavbu nového paláce v pozdně renesančním slohu. Jak se ukázalo, skromnější plán rekonstrukce zachránil gotický palác pro další pokolení.

Most Rialto – romantika oděná do kamene, most, patřící k nejfotografovanějším stavbám na světě. Byl postaven roku 1592.

Plavby proplouvájící tímto přístavem