Největší město na chorvatském pobřeží, hlavní hospodářské, kulturní a dopravní středisko Dalmácie. Split je mimořádně bohatý na kulturní památky. Jeho Diokleciánův palác byl zapsán v roce 1979 do listiny kulturního dědictví organizace UNESCO.
Největší město na chorvatském pobřeží, hlavní hospodářské, kulturní a dopravní středisko Dalmácie (200 tis. obyv). Split leží na poloostrově mezi Kaštelským zálivem a Splitským průlivem, jehož západní část zaujímá kopec Marjan s krásným lesoparkem. Pohoří Kozjak a Mosor chrání město ze severu a severovýchodu před vnitrozemskými vlivy. Významné průmyslové středisko (i když některé podniky, které značně znečišťovaly ovzduší, byly přestěhovány). Velké středisko cestovního ruchu, typické dalmatské město s velkým bohatstvím vegetace, včetně lesních porostů. Split je mimořádně bohatý na kulturní památky. Jeho Diokleciánův palác byl zapsán v roce 1979 do listiny kulturního dědictví organizace UNESCO.
Původní ilyrsko-řeckou osadu Aspalathos si vybral císař Dioklecián za místo pro svou rezidenci po abdikaci (pocházel ze sousedních Salon, byl Ilyr). Žil zde až do své smrti a byl tady i pohřben. Palác pak sloužil jako útočiště sesazených římských císařů a jejich rodin. Ve jeho pevných hradbách našli nový bezpečný domov utečenci ze sousedního Salonu po jeho zničení Avary a Slovany v 6. stol.
Split se stal v 5. stol. biskupským sídlem. Za chorvatských králů došlo k jeho opětovnému rozkvětu, stejně jako za chorvatsko-uherských králů, za nichž Split získal autonomii. V 15. stol. přervala tento úspěšný rozvoj Benátská republika, která jej zbavila všech práv a svobod.
V 16. stol. v období humanismu bylo město důležitým střediskem chorvatské kultury. Nejvýznamnějším představitelem humanismu ve Splitu byl splitský rodák - filozof, spisovatel a učenec evropského formátu Marko Marulić, mimo jiné autor první tištěné knihy v chorvatštině.
Od 16. stol. byl Split ve stálém nebezpečí tureckých nájezdů. Hranice území ovládaného Benátskou republikou a tureckou říší vedla sousedním Solinem, na říčce Jadro.
Znovuoživení přišlo až po pádu Benátské republiky koncem 18. stol., za krátkého francouzského panství. Za následující rakouské vlády byl Split jedním z hlavních ohnisek boje za národní obrození a uvědomění Chorvatů. V r. 1918 se stal spolu s celou Dalmácií součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Za druhé světové války byl okupován Italy, poté Němci. Osvobozen byl v r. 1944 a byl vrácen Chorvatsku v rámci Jugoslávie.
Diokleciánův palác (Dioklecijanova palača) Vybudován na přelomu 3. a 4. stol. římským císařem Diokleciánem jako jeho sídlo po abdikaci v r. 305. Dioklecián pocházel ze sousedních Salon (Salonae, dnešní Solin), hlavního města římské provincie Dalmácie. Tam se narodil jako syn propuštěného ilyrského otroka. Palác vybudován jako přepychové reprezentační sídlo obrovských rozměrů a zároveň jako opevněný vojenský tábor; mísí se v něm antické prvky s východními.
Město Split se od začátku rozvíjelo nejprve uvnitř hradeb opuštěného paláce, upravovaného a přestavovaného podle potřeby usedlíků. Ještě dnes žijí uvnitř jeho hradeb téměř tři tisíce lidí.
K hlavním pozoruhodnostem paláce patří:
Pamětihodnosti mimo palácové hradby:
Máte nějaký dotaz? Neváhejte nás kontaktovat, vše vám vysvětlíme a pomůžeme