Barcelona

Loď kotví v přístavu poblíž hlavního centra. Můžete využít transferu lodní společnosti MSC za poplatek, ale zle se dopravit i pěšky cca 35 minut. Orientačním bodem Vám bude velká socha Kryštofa Holuba v centu přístavu nebo lanovka z protějšího kopce, která do centra přístavu zajíždí, Naproti sochy Kryštofa se můžete vydat hlavní ulicí, která je dlouhá cca 1,5 km, během této procházky můžete navštívit rybí trhy nebo se kochat sochami místních studentů-umělců. Pokud máte zájem o širší prohlídku, zejména ke katedrále  Sagrada, můžete využít prohlídkových červených autobusu nebo se i dopravit metrem, cesta není složitá. Pěší procházka ke katedrále trvá cca 40 min chůze.

Sagrada Familia 

Gaudího katedrála Sagrada Familia je bezesporu hlavním lákadlem celé Barcelony. Tato téměř dvě stě metrů vysoká stavba nejvíce zaujme zvláštní architekturou a nic podobného jinde na světě nenajdete. Přestože Sagrada Familia se začala stavět již v roce 1882, dodnes není dokončena a stále se o jejím dokončení vedou spory - momentálně to vypadá, že by měla být hotova za necelých dvacet let. Bohužel probíhající stavba docela narušuje jinak impozantní pohled na katedrálu a i výtah na vršek katedrály, odkud je překrásný výhled na celou Barcelonu, není v provozu pořád. Pokud navštívíte Barcelonu, rozhodně nezapomeňte tuto památku navštívit. Nachází se severovýchodně od centra města u stejnojmenné zastávky metra.

Aquarium 
Jedním z nejznámějších barcelonských komerčních trháků je akvárium, které patří mezi největší v Evropě. Nachází se v atraktivní lokalitě na malém poloostrově mezi Torre Jaume a poloostrovem Barcelonetta, mezi kotvištěm trajektů a krásných plachetnic a přístupným přes moderní pěší most Rambla de mar. Přímo sousedí s moderním multikinem Imax a obchodním centrem plným módních butiků a kaváren. Akvárium samotné nabízí efektní expozici s hlavním tunelem pod vodou dlouhým 80 metrů a chlubí se počtem přes 11000 mořských živočichů v šesti milionech litrů vody. Zvlášť pro „suchozemské“ české děti je akvárium fantastickým zážitkem, jen nutno říci, že je velkým zážitkem i pro peněženky návštěvníků, protože cena vstupného vysoko převyšuje ceny vstupu do jakéhokoli muzea či Gaudího domu. Dospělého například vyjde návštěva zhruba na dvacet euro.

La Rambla a Plaça de Catalunya-Hlavní turistickou tepnou historického centra je dlouhá třída La Rambla. Vede od pobřeží moře, kde se nachází majestátní Kolumbův sloup (Mirador de Colom), protíná staré čtvrti La Ciutat vella, Barri Gotic (gotická čtvrť) a arabskou čtvrť El Raval a končí na hlavním barcelonském náměstí Plaza de Catalunya. Je tak současně hlavní pěší komunikací mezi pobřežím a centrem, nákupním bulvárem, místem s neskutečnou hustotou kaváren a restaurací, místem, kde se mačká nejvíc turistů na metr čtvereční…prostě je místem, kde to žije v jakoukoli denní dobu. Ulice má fantastickou atmosféru a mezi korzujícími davy je opravdu vždy na co koukat. Na každém kroku potkáte různé pouliční umělce. Živé sochy v těch nejoriginálnějších kostýmech a pózách – klauny, zeleninového muže, muže s kolem na hlavě, havarovaného pilota, růžového pantera a desítky dalších. Pouliční hudebníky – sólové houslisty, harmonikáře, ale i celé jazzové a indiánské kapely. Žongléry, hazardní hráče, breakdancové show. Mezi tím vším obchůdky se suvenýry, barevná květinářství a stánky s desítkami klecí s hlučnými papoušky. V přilehlých ulicích narazíte na významné památky jako Gaudího Palau Güell, Plaça Reial a staré tržiště Mercat Boqueria. La Rambla ústí na velké náměstí Plaça de Catalunya. Náměstí je velkým dopravním uzlem a bývá tak výchozím místem turistických tras a výletů. Kříží se zde několik tras metra, vyjíždí odtud příměstské vlaky do mořských letovisek za městem i do periferních oblastí. Je hlavním stanovištěm i pro turistické autobusy – přímo na náměstí můžete ve stáncích koupit lístky na libovolnou turistickou jízdu. Najdete tady i obrovský obchodní dům El Corte Inglés

El Raval – Islámská čtvrť-Západně od turistické třídy La Rambla se nachází islámská čtvrť. Nečekejte zde žádné brány, jako mají China town ve Spojených státech, přesto budete-li pozorní, změny charakteru i atmosféry ulic si všimnete. Mění se obchůdky, šaty obyvatel a ulice znatelně potemňují. Nicméně turismus se zabydlel samozřejmě i tady, takže za dne se opravdu není čeho obávat, když vyloženě nebudete bloudit sami v nejtemnějších uličkách. Totéž ale neplatí tak úplně v noci. Počínaje nějakou 
desátou hodinou večerní místní ožívají a na ulicích bývá opravdu rušno. Turismus najednou skoro mizí a temperamentním místním jakoby dělá prostor. V potemnělé ulici najednou zřetelně převažují muži a často v podnapilém stavu. Proto průvodci 
nikoli bezdůvodně varují ženy a dívky, aby se na ulici bez doprovodu mužů radši neobjevovali. A když ano, rozhodně se vyvarujte hlubokých výstřihů a krátkých sukní. Proto ani nedoporučuji cestovatelkám (i ve dvojici) hledat si ubytování v této lokalitě. Jinak bych ještě určitě rád doporučil krásný románský kostelík Sant Paul ve stejnojmenné ulici.

Barri Gòtic – Gotická čtvrť-Východně od La Rambly najdete prastarou gotickou čtvrť. Tato část města je velkým unikátem 
a i když se jen procházíte jejími spletitými uličkami, dýchá na vás atmosféra středověku. Krásné staré domy a kamenné městské paláce, prastaré kostely, kaple, nádvoří, uzounké klikaté uličky, obchůdky, kavárničky a pouliční hráči středověké hudby – to vše je gotická čtvrť. Jako skvost nad nimi ční věž velké barcelonské Katedrály na Placa del Rei. Blízko ní najdete i hlavní turistické informace u Palau de la Generalitat. Mezi nejkrásnější ulice (lze-li to vůbec posoudit) patří carrer Montcada, kde se nachází historická nemocnice Hospital de la Santa Creu, kláštery Sant Pau del Camp a Santa Maria de Pedralbes. Za zmínku stojí i blízká bazilika Església del Pí na Carrer del Pí blízko stanice metra Liceu.

Trochu jiná Barcelona. Kam se musíte podívat?
Tentokrát se  podíváme do katalánské Barcelony, města fotbalu, Gaudího a zároveň těch nejvíc šik klubů z celé Evropy.
Název ulic Las Ramblas pochází ze starého arabského slova ramla, což znamená písčina nebo písečný břeh. Pěší zóny Las Ramblas jsou pověstné květinovými trhy, happeningy, obrovským množstvím luxusních obchodů a restaurací, ale i dostupných kaváren a fastfoodů. V hotelu Continental na Rambla de Canaleta hned u Plaza 
de Cataluna se v roce 1936 ubytoval jistý Eric Blair. Ve Španělsku zuřila občanská válka a Angličan přijel bojovat. Když se spisovatel George Orwell (Blair bylo jeho občanské jméno) vrátil z fronty, jednotlivé frakce republikánského vojska se začaly, podněcovány sovětskými agenty, střílet na Las Ramblas mezi sebou. V domě číslo 128, kde je dnes luxusní hotel Tivoli, sídlilo v době pouličních bojů velitelství POUM, marxistické milice, ke které patřil i Orwell. "V domě sousedícím s budovou POUM byla kavárna s hotelem v patře, café Moka. Minulého dne ji navštívilo dvacet či třicet příslušníků Civilní gardy. Po vypuknutí přestřelek budovu obsadili a zabarikádovali se v ní," píše Orwell ve slavné knize Hold Katalánsku. Café Moka existuje i nyní a kávu si v něm můžete vypít zcela v klidu. A odtud lze po siestě vyrazit třeba na horu Montjuic, kde v místní pevnosti popravovali 
a mučili vítězní Frankovi vojáci zajaté republikány. 

Katalánská a španělská kuchyně
* Anchoas de L’Escala: Velký sendvič plněný ančovičkami. 
* Arros negre: Doslova černá rýže, jinak též pánev plná rýže, kalamárů, kousků mořského ďasa, mořských plodů, cibule, česneku, dochuceno rybím vývarem a olivovým olejem. 
* La butifarra: Katalánská tlačenka. 
* Fideua: Jídlo původem z Valencie. Speciální nudle podávané na způsob paelly nejčastěji se slávkami, sépiemi a dalšími plody moře. 
* La escalibada: Ratatouille na katalánský způsob, směs paprik, lilků, cibule a rajčat. 
* Gazpacho: Studená polévka z mixovaných paprik, rajčat a cibule ochucená octem. 
* Mel i mató: Čerstvý sýr s medem. 
* Paella: Tradiční rizoto ochucené šafránem. Nejčastěji se podává se slávkami a mořskými plody (na snímku), existuje ale i varianta se skopovým nebo vepřovým masem. 
* Quiche: Slaný koláč z listového těsta. 
* Tortilla de patatas: Slaný "dort" z kousků brambor a cibule spojených vaječným žloutkem. 

Jak bylo řečeno, Orwell napsal o svém válečném dobrodružství knihu Hold Katalánsku – naopak jako hold spisovateli přejmenovali barcelonští radní plácek nedaleko renesančního Plaza Real (katalánsky Pl. Reial) na náměstí George Orwella. Mladší 
ročníky ho ovšem znají spíš pod názvem Plaza Tripi, neboť se tu ještě nedávno prodávalo LSD. Ulice Avinyó, která sousedí s Plaza George Orwell, má co do činění s prvním kubistickým obrazem na světě – Avignonskými slečnami Pabla Picassa (1881–1973). Rodák z Malagy namaloval v roce 1907 tento olej v Paříži a jako obvykle ho nijak nepojmenoval. Až básník Guillaume Apollinaire (1880–1918) mu začal říkat Filozofický bordel, odkazoval totiž na jistý nevěstinec právě na barcelonské ulici Avinyó (Avignonská ulice), jehož pracovnice Picassa zřejmě inspirovaly. Nakonec se začalo obrazu říkat Avignonské slečny. Dodnes ovšem málokdo ví, že slečny byly z této barcelonské ulice a nikoliv z francouzského papežského města Avignon. Kde ale stával onen bordel, dnes není možné přesně určit. Zato lze celkem bez rizika prohlásit, že na barcelonské Avinyó stojí jeden z nejlepších reggae klubů Evropy. Bar Síncopa založil a nějakou dobu provozoval známý francouzsko-španělský hudebník Manu Chao. Kousek od Síncopy, na historickém náměstí Plaza Real, najdeme další populární hudební klub – Sidecar. "Sajdkára" se nachází v místech, kde byl dříve vojenský nevěstinec a vibrace z ložnic jsou podle majitelů klubu cítit v prostoru dodnes. Hodně oblíbený je na Plaza Real také bar Glaciar. Skutečně kultovním zařízením je pak bar s německým názvem Super Glüh na nedaleké ulici Verdaques i Callis, který je domovskou scénou skupin Muchachito Bombo Infierno a La Familia Rústika, toho nejlepšího, co dnešní barcelonská
klubová scéna nabízí.  

Barri Gotic (Gotická čtvrť) - je asi nejfantastičtější částí barcelonského Starého města. Půdorys ulic se od středověku téměř nezměnil, takže čtvrť ležící mezi bulváry Las Ramblas, Bornem a Barcelonetou je bludištěm průchodů, dvorků, malých náměstíček a uliček tak úzkých, že jimi neprojdou tři lidi vedle sebe. Obytné domy, které svírají úzké callejóny, jsou pochopitelně novější, téměř všechny ale mají dochované gotické sklepy. V severní části stojí barcelonská katedrála a starobylý kostel sv. Filipa di Neri, kam se chodil modlit třeba architekt Antoni Gaudí a v jehož fasádě jsou ještě dnes díry po kulkách ze španělské občanské války. Na opačném konci Barri Gotic, nedaleko moře, se tyčí gotický kostel Santa María del Mar (Panny Marie Mořské), který před pěti lety světově proslavil spisovatel Ildefonso Falcones. Jeho román Katedrála moře se stal před pěti lety nejprodávanější knihou 
ve Španělsku a kniha vyšla i česky. 

ANTONIO GAUDÍ - Mnozí z vás jistě už někdy byli v Barceloně a mnozí znají alespoň zběžně dílo výše jmenovaného. Mnohým z vás jistě vyrazila dech stavba stále nedostavěné katedrály Sagrada Família, která má být dokončena roku 2026, což je 100 let 
po smrti svého tvůrce. Zkusme si říci něco o životě a díle tohoto vskutku originálního architekta a pak se projít Barcelonou po jeho dodnes blýskavých klenotech města. Málokdo ví, že Antonio Gaudí se narodil jako páté dítě kováři Francescovi Gaudímu a Antonii Cornetové v červnu 1852 v Reusu . Do Barcelony se dostal až roku 1869, když sem přijel s bratrem na studia. Měl 
za sebou nesnadné dětství plné nemocí, zejména plicních infekcí, ze kterých vzešla vleklá revmatická artritida. Po té co vystudoval přírodovědeckou fakultu dokončil ještě roku 1878 architekturu. Stal se významným představitelem secese do níž přenesl prvky své osobnosti, především lásku k přírodě. Mnozí ho nazývali bláznem. Byl vegetarián, samotář, snílek, zbožňoval geometrii, uctíval stromy, byl pracant až dříč, filantrop, který se od roku 1914 až do své smrti 1926 sám daroval stavbě Sagrada Familia. Jeho posledním přáním bylo, aby stavba byla dokončena pouze z darů a tak se staví až dodnes. Díky jeho modernistickému pojetí a originálním motivům z živé přírody s kapkou osobitého španělského orientu, který se promítá v zářivých a výrazných kombinacích barev, jsou dnes Gaudího stavby pro Barcelonu totéž, co pro Prahu Karlův most nebo Pražský hrad. Žádný turista nemůže minout alespoň ty, které jsou dnes turisticky přístupné. Řadu staveb lze pozorovat jen zvenčí, protože v nich dodnes žijí potomci původních vlastníků. Do výčtu Gaudího nepřehlédnutelné architektury patří: Fanals Pl. Reial (1878–1879), Casa Vicens (1878–1885), Finca Güell (1884–1887), Teresines (1888–1890), Palau Güell (1886–1891), Sagrada Família (1884–1926), Bellesguard (1900–1902), Casa Calvet (1898–1904), Casa Battló (1904–1906), Parc Güell (1900–1914), Casa Milà – La Pedrera (1906–1910), Colònia Güell (1898–1915). Více se rozepíšu jen o těch nejlépe přístupných, které dodají městu jeho pravý kolorit.
Güellově park.  Ten je položen severně od centra Barcelony na svahu hory Turó del Carmel. Dostanete se tam metrem, stanice Vallcarca. Vstup je zdarma. Park leží vysoko nad Barcelonou, takže z něj jsou překrásné výhledy na město. Je poměrně rozlehlý (17,8 ha). Gaudí zde výrazně pracoval s terénem. Kopce, kde jsou členitě cesty, kolonády pod sloupy, které připomínají stalagnity, promenády, které jsou lemovány sloupy ve tvaru stromů, menší Gaudího stavby, viadukty, kamenná loubí a velké výhledové prostory, terasy lemované mozaikami. Podařilo se zde v plné míře zharmonizovat přírodu s architekturou. Centrální dominantou je schodiště od hlavní Dračí brány, kde na prvním podlaží drak chrlí vodu, je též celý vykládaný mozaikou. Najdete nad ním tzv. Síň sta sloupů, kde obvykle různí umělci hrají či zpívají pro potěšení turistů. Sloupů je ve skutečnosti 86. Nad sloupy je realizována velká terasa, hlavní vyhlídka na město lemovaná dlouhou linkou k sezení, která je vykládána glazovanými keramickými či skleněnými mozaikami po celém svém obvodu, které se říká nekonečná lavice. Prostor parku byl původně navržen jako zahradní město se 60 parcelami dle zakázky průmyslníka Eusebi Güella, namísto něj se zde realizoval park, protože jediný kdo odkoupil parcely byl průmyslník a architekt. V parku jsou také 2 domy, kde bydlel Eusebi Güell a dům, kde žil  katalánský architekt Gaudí. Dnes je zde jeho muzeum. Ale zpět do centra. Na třídě Passeig de Grácia mezi dalšími secesními domy významných modernistů z počátku 20. století stojí známý dům Casa Batlló, který má přístupné první patro. To patřilo majiteli domu. Možná proto je byt i nejhonosnější a největší rozměrem. V dalších patrech se nachází soukromé byty. Je možno kolem nich vyjít schodištěm osvětleným světlíkem do podkroví a na střešní terasu. Po cestě Vás zaujmou překrásné kachlíky. 
Na tomto domě Gaudí dovedl k vrcholu své tvarosloví organické architektury. Mnoho prvků napodobuje kus živé přírody. Střecha s keramickými šupinami vypadá jako zvlněný hřbet prehistorického ještěra, schodiště je páteří, lustr obří lastura, zábradlí balkónů vypadají jako ozubená rybí ústa. Vyžívá se jako na jiných stavbách v materiálech jako jsou barevné mozaiky glazovaných kachlů, střepů skel a lakovaného dřeva. Gaudího oblíbené dračí hlavy a fantaskní věžičky najdeme na střeše. Na křižovatce ulic Passeig de Gràcia a Carrer de Provenca je situován dům Casa Milà, přezdívaný „La Pedrera“. I zde na střeše najdete Gaudího oblíbené dračí hlavy. Navíc i komíny kombinované s vyhlídkami ve tvaru abstraktních zvonic v kontrastu s prvky připomínajícími rytířské helmy. Roku 1984 byla tato masívní a nezdobená stavba připsána do seznamu Světového dědictví UNESCO. Připomíná hladkou přírodní skálu protkanou okny a působí velmi ladně. V domě jsou provozovány výstavní síně s kratšími expozicemi, 
kde je vstup zdarma. Kulturní centrum Caixa a část budovy je celoročně zpřístupněna turistům. Prohlídka bez průvodce, s možností audio výkladu vede skrze část přízemí, první patro, podkrovní prostory s expozicí o stavbě budovy až na střechu s vyhlídkou. Zde je možno prohlédnout komíny a vrátit se zpět do prvního patra, kde je umístěn velký obchod se suvenýry. Největším dílem Gaudího života, které překračuje rámec jedné lidské generace a ve stavbě pokračuje i za našich dní je stavba Chrám Sagrada Família ,česky Chrám smíření zasvěcený Svaté rodině. Autor mu věnoval celý svůj život aniž tušil, že se stane symbolem města a nejstarším staveništěm světa. Chrám je situován mezi dvěma parky severovýchodně od centra mezi ulicemi C. de Provenca a C. de Mallorca. Zastávka metra Sagrada Família je přímo u chrámu a nese jeho jméno. Stavba byla započata roku 1882 a jejím úkolem bylo podnítit návrat k učení římskokatolické církve. Gaudí převzal projekt roku 1883. Stavba pokračovala pomalu a zdlouhavě. V posledních letech je na tom nejlépe, protože všechno vstupné, které se vybere od tisíců turistů, jde přímo do fondů na její dostavbu a tak můžete vidět jeřáby, které zvedají velké kusy stavebního materiálu vzhůru ke hvězdám. I v červenci za provozu byla stavba plná nejen turistů, ale hlavně stavebních dělníků, kteří v potu tváře realizovali poslední monstrózní svatyni křesťanství. Stavbu bohatou na křesťanské symboly mezi 18 věžemi. Ty reprezentují 12 apoštolů, 4 evangelisty, Panu Marii a ta nejvyšší, která má být doplněna obrovským křížem bude zasvěcena Ježíši Kristu. Věže evangelistů mají mít znaky – sochy, které jsou symboly těchto světců. Tedy sv. Lukáš tu má mít sochu býka, sv. Matouš anděla, sv. Jan orla 
a sv. Marek lva. Dnes stojí dostavěná dvě průčelí. Každé má po čtyřech věžích. Jinak jsou odlišná. Průčelí jsou vyzdobena množstvím modernistických až kubizujících soch s biblickými výjevy. Věže obou průčelí jsou přístupné. Nahoru se dostanete výtahem a dolů pěšky. Z obou je výhled na město i na samotnou stavbu, která vykazuje prvky maurské architektury. Dále lze projít vnitřkem stavby po vnitřním obvodu chrámu od jednoho průčelí k druhému. Jsou tak k vidění úplně nové části stavby. Přístupná je i krypta. V sezoně jsou ale fronty tak dlouhé, že kdo jede organizovaně pouze autobusem a na místě má zastávku 20 minut, nemůže prohlídku stačit a chrám může obdivovat pouze zvenčí. I tak určitě stojí za to ho vidět a obejít ze všech stran. I dnes se stavaři snaží držet původních Gaudího plánů a skic a dostavět tuto velkolepou stavbu v jeho duchu. Mnozí však pochybují o tom, že nedávno dostavěná fasáda, která představuje Kristovo utrpení, je podobná Gaudího stylu a myšlence. Také víme, že Gaudí miloval barvy, zdobení, sklo a keramiku. Kdo ví, zda by stavba zůstala celá přírodní béžová, kdyby ještě byl mezi námi.

Gaudího život ukončila tramvaj. Po Gran Vía de les Cort Catalanes, automobilové tepně města, jezdila v roce 1926 tramvaj. Sedmého června toho roku přecházel ulici kousek od Calvetova domu (Casa Calvet) od slavného architekta Gaudího stařeček 
v ošuntělém obleku s bílým plnovousem a mířil jako každý den na mši do kostela sv. Filipa di Neri. Srazila ho tramvaj, a protože byl v bezvědomí, bez dokladů a vůbec vypadal dost nuzně, přivolali četníci taxík a nechali ho odvézt do chudinské Nemocnice sv. Kříže. Až druhý den ošetřovatelé zjistili, že onen žebrák je ve skutečnosti Antoni Gaudí i Cornet, génius moderní architektury, jehož domy a slavný chrám Sagrada Familia se staly symboly dnešní Barcelony. Architekt se z bezvědomí neprobral a dalšího dne zemřel. Po Gran Vía dnes tramvaje nejezdí, když se ale vydáme pěšky z místa neštěstí (mezi ulicemi Girona a Bailén) po této třídě a přejdeme čtyři kolmé ulice, můžeme tou pátou vykročit za Gaudího mistrovskými díly. Dojdeme na křižovatku s Paseo de Gracia, zahneme doprava a narazíme nejprve na nádhernou stavbu Casa Batlló s bohatě zdobenou pískovcovou fasádou (č. 43, dům z roku 1906) a o kus dál na dům La pedrera (česky kamenolom), jinak též Casa Mila (č. 92) s úžasnou, veřejně přístupnou terasou s věžičkami podivných tvarů. 
Nejslavnější moderní chrám - Gaudího chrám Sagrada Familia je bezpochyby nejslavnějším moderním kostelem na světě. Jeho výstavba začala v roce 1882, o rok později se jí ujal tehdy jednatřicetiletý Antoni Gaudí, který ji převzal po architektovi Francisku de Paula del Villarovi a věnoval jí čtyřicet tři let svého života, z toho posledních patnáct v chrámu i bydlel. Z původních Gaudího 

plánů byla stavebně realizována asi pětina. Chrám měl mít osmnáct věží, z nichž nejvyšší měla měřit sto sedmdesát metrů (měla by tak o 25 metrů více než současný Nouvelův mrakodrap La Torre Agbar). Postupně bylo dostavěno celkem osm věží, z nichž ty nejvyšší párové, Torres de la Pasión, měří 112 metrů. Nejsou to ovšem jen věže s nepravidelnými průzory, které činí stavbu výjimečnou: úžasným dílem je chrámová klenba divokých, ale přesto harmonických tvarů, zdobení obou portálů – Portál zrození (nacimiento) a Portál utrpení (pasión) jsou úžasnými uměleckými díly. Po Gaudího smrti se snažila pokračovat v jeho díle celá řada architektů, podle posledních zpráv by měla být stavba katedrály dokončena v roce 2026, tedy sto let po architektově smrti. 
vibrátor... ?
... a ještě jedna zajímavost Barcelony, kterou neminete bez povšimnutí. Je to zvláštní stavba - mrakodrap - hotel Torre Agbar, která je novodobou dominantou města. Stojí poměrně daleko od centra, ale je z mnoha míst dobře vidět. Někteří stavbu se specifickou konstrukcí obdivují, jiní ji hanlivě nazývají „největším vibrátorem světa“. Zaplatíte-li si jízdu turistickým vyhlídkovým autobusem, zvláštní stavba Torre Agbar bývá pravidelnou zastávkou. Můžete tedy posoudit sami...
Transfer MSC: cca 9eur, dítě 6eur
Pěšky k Mirador de Colom cca 3km, cca 30 – 45 min.
Delší trasa procházky: Mirador de Colom, La Rambla, Casa Milá, Casa Bátlo, Sagráda, Katedrála – gotická čtvrť --- i s přestávkami cca 4 – 5 hodin, cca 9 km

Kratší trasa: Mirador de Colom, La Rambla, Casa Bátlo, Casa Milá, zpět na La Rambla – cca 5 km, zhruba 2 hodiny
 

Plavby proplouvájící tímto přístavem