Casablanca

Největší a nejprůmyslovější město země je významným centrem obchodu. Zatímco historické centrum – Medína - je obestavěna mohutnými hradbami a obklopena přístavem, jeho nová část byla z velké části vybudována Francouzi, a snad právě proto Casablanca připomíná Paříž. Centrum města s úředními budovami a JUSTIČNÍM PALÁCEM se nachází v okolí NÁMĚSTÍ MOHAMEDA V., dalším velkým náměstím je NÁMĚSTÍ SPOJENÝCH NÁRODŮ - Place des Nations Unies. Ve ČTVRTI ANFA pak najdete nádherné domy s květinovými zahradami. Casablanca je jedním z mála měst, kde si můžete dopřát i nějaký alkoholický nápoj v baru nebo restauraci.

 [Kasablanka] (arabsky الدار البيضاء [v přepisu ad-Dár al-Bajdá]) je největší město a přístav v Maroku. Nachází se na pobřeží Atlantického oceánu v západní části Maroka a je hlavním městem regionu Velká Casablanca. Má 2,95 mil. obyvatel (2004), 3,7 mil. s aglomerací. Casablanca je největším hospodářským a kulturním střediskem státu. V Casablance sídlí Královský oceánografický institut. Zároveň je nejdůležitější základnou Královského námořnictva Maroka.
Historie
Oblast dnešní Casablanky byla cca od 10. století př. n. l. osídlena Berbery, a to až do 7. století n. l. V některých dobách toto místo využívali jako svůj přístav Féničané (7. století př. n. l.) a Římané (1. století př. n. l.). V 7. St. vzniklo na tomto území malé nezávislé království Anfa založené na základech nového náboženství – Islámu. Toto království zde bylo až do roku 1068, kdy ho obsadili Almoravidové.V průběhu 14. století za vlády Marínovců vrůstala důležitost města Anfa, které se stalo důležitým obchodním přístavem, z něhož se vyváželo zboží např. do Janova. V 15. století získalo město opět nezávislost a stalo se úkrytem pirátů, jejichž cílem byla často města na pobřeží Portugalska. Toto pirátské období trvalo do roku 1468, kdy byla Anfa Portugalci zničena.Roku 1515 využili Portugalci ruiny starého města k vybudování své vojenské základny a město, které vyrostlo kolem pevnosti se nazývalo Casa Branca (v portugalštině Bílý dům). Portugalci toto území opustili v roce 1755, kdy většinu města zničilo zemětřesení.Město zrekonstruoval sultán Sidi Mohammed III. (1756–1790), vnuk Moulaye Ismaila a spojenec George Washingtona. Město pojmenoval Dar el Beida (v arabštině Bílý dům). Ke španělskému jménu Casa Blanca (Bílý dům) přišlo město v roce 1781, kdy se ho Španělé zmocnili. V první polovině 19. století začala populace Casablanky rychle růst, a to zejména přílivem imigrantů z Evropy, když se Casablanca stala důležitým obchodním partnerem rychle se rozvíjející industriální Velké Británie. V roce 1906 měla Casablanca 20 000 obyvatel.
V roce 1907 se v Casablance usadili Francouzi, čímž započali proces kolonizace. V roce 1912 zde ustanovili Protektorát. V této době byl obchodním centrem Maroka Fes a nejdůležitějším přístavem Tangier – ten byl však v mezinárodních rukou, což donutilo Francouze hledat novou základnu. Tou se po rozhodnutí Louise Huberta Lyauteye stala právě Casablanca, která leží v nejúrodnějším a na minerály nejbohatším místě v zemi. V průběhu druhé světové války se stala Casablanca důležitým strategickým přístavem. V roce 1943 se zde uskutečnila casablanská konference, na které se spolu jednali F. D. Roosevelt a W. Churchill o strategickém plánu dalších spojeneckých vojenských akcí.
Na přelomu čtyřicátých a padesátých let 20. století byla Casablanca centrem protifrancouzské vzpoury, která vyvrcholila teroristickým bombovým útokem na Štědrý den 1953, jenž způsobil mnoho obětí. Na základě těchto protestů se v roce 1956 Maroko osamostatnilo, což přineslo Casablance na několik let ekonomické problémy.
Od té doby se však Casablanca rychle rozvíjela a stala se tak ekonomickým, obchodním i kulturním centrem Maroka, zatímco Rabat zůstal politickou metropolí. V roce 1976 zde byla založena univerzita.
V březnu roku 2000 proběhla v Casablance organizovaná demonstrace čítající na 40 000 žen žádajících reformy týkající se zákazu polygamie či zavedení práva na rozvod. Tato demonstrace měla vliv na krále Mohammeda VI., který v roce 2004 ustanovil tzv. Mudawanu, nový rodinný zákoník dávající ženám více práv.
V květnu 2003 bylo v Casablance zabito 33 civilistů a více než 100 lidí zraněno po hromadném sebevražedném útoku, který zorganizovala Al-Kajdá.
 Doprava
Casablanca má dvě mezinárodní letiště. Hlavní je Mezinárodní letiště Mohammeda V.

CASABLANCA PŘÍSTAV

Casablanca je největším městem a přístavem v Maroku. Rozkládá se na pobřeží Atlantiku, v západní části Maroka. Casablanca je hospodářské a kulturní středisko státu. V Casablance sídlí Oceánografický institut a je tu základna Královského námořnictva Maroka. Stručná historie - Dnešní Casablanca byla osídlena asi v 10. století př. n. l. Prvními osadníky byli Berbeři. Jako přístav využívali Casablancu Féničané a Římané. V 7. století tu vzniklo malé království Anfa, jehož obyvatelé vyznávali islám. V roce 1068 obsadili Anfu Almoravidové. Ve 14. století byla Anfa pod vládou Merenidů a byla důležitým přístavem. V roce 1468 byla Anfa zničena Portugalci. V roce 1515 na ruinách starého města vybudovali Portugalci vojenskou základnu a město Casa Branca (Bílý dům). V roce 1755 byla většina města zničena zemětřesením. V druhé polovině 18. století město obnovil sultán Sidi Mohammed III. a město pojmenoval Dar el Beida (v arabštině Bílý dům). V roce 1781 se města zmocnili Španělé a město přejmenovali na  Casa Blanca. V roce 1907 se Casablanca stává součástí francouzské kolonie. V roce 1956 se Maroko stává samostatným státem. Casablanca a její památky - Casablanca má dvě části, a to Starou Medínu a Nové Město. Medína je obehnána hradbami a obklopena přístavem. Nové město bylo vybudováno Francouzi. Centrem nové Casablancy je náměstí Place Mohammed V. s budovami vystavěnými v maurském stylu. Nejvýznamnější památkou Casablancy je mešita Hassana II. Mešita stojí na skalním výběžku nad mořem a tvoří dominantu města. Stavba byla zahájena v roce 1980 a dokončena v roce 1993. Mešita má 200 m vysoký minaret. Další zajímavou stavbou ve městě je katedrála Sacré Coeur. V Casablance najdeme i pěkný Park de la Ligue Arabe. Casablanca má všechny rysy západní metropole. Arabky zde nenosí šátky, jsou velmi elegantně oblečené, bulváry lemují značkové obchody a v barech to velmi žije. Dala by se srovnat například se španělskou Barcelonou. Nechvalně je na Casablance zajímavé to, že zde najdete i pouliční prostituci, což je velmi neobvyklé pro muslimskou zemi, také opilce a kšeftaře.  V Casablance najdete moderní stavby, koloniální budovy ve stylu art deco, ale i typickou marockou architekturu. 

Mešita Hassana II. Na sever od Mediny (starého arabského města) se nad Atlantským oceánem tyčí nejvýznamnější mešita země – Mešita Hassana II. Mešita byla dokončena samotným králem Hassanem II. (první panovník po získání nezávislosti) v roce 1993 a pracovalo na ní 10 tisíc řemeslníků. Je to jediná marocká mešita, kterou může navštívit nemuslim a je tak obrovská, že by se do ní vešel celý pařížský Notre Dame nebo vatikánský chrám sv. Petra. Vejde se do ní 25 tisíc lidí a přilehlá prostranství mohou pojmout až 80 tisíc dalších lidí. Její minaret je vysoký 210 m a je vidět na kilometry daleko. Zvnějšku je stavba inspirovaná francouzskými vlivy, vnitřek je ovšem marocký. Má i další technické vymoženosti, například vytápěnou podlahu, posuvnou střechu nebo elektrické dveře.  Ve středověku tu byla pouze berberská osada Arfa, jejíž klidný záliv poskytoval útočiště pirátům. Portugalci, kteří nejvíce trpěli loupeživými přepady obchodních lodí, v roce 1468 osadu vypálili a srovnali se zemí. Až koncem 18. století se z popudu sultána Muhammada ben Abdallaha začalo na místě bývalé Arfy budovat město, jehož arabské jméno znělo Dâr el-Beidâ. Údajně kvůli bílé budově, která byla vidět z moře, začali námořníci nazývat přístav Casa Blanca, španělsky Bílý dům. Dnes je Casablanca jedním z nejdůležitějších míst severní Afriky.

V současné době tu žije více než deset procent obyvatel Maroka. Město spotřebovává 30 procent energie země, a Marocké království zde vybere polovinu všech daní. V srpnu 1993 byla v Casablance slavnostně otevřena druhá největší mešita na světě - Velká mešita Hassana II. Ta největší stojí samozřejmě v Mekce. Mešitu Hassana II. vyprojektoval Francouz Michel Pinseau, a náklady na výstavbu se odhadují na miliardu marek. Rozsáhlý komplex budov, jehož součástí je i největší teologická knihovna islámského světa, byl postaven nejmodernějšími technologiemi a je zabezpečen také proti zemětřesení. Z 200 metrů vysokého minaretu vychází při slavnostních příležitostech směrem k Mekce laserový paprsek, který dosahuje výšky až 30 kilometrů. Mešita pojme sto tisíc věřících najednou, avšak je (mimo čas modliteb a církevních svátků) zpřístupněna i nevěřícím v doprovodu průvodce.

Mešita Hassana II. částečně vybíhá do moře. Vln, které vznikají těsně před zpevněným pobřežím, využívají maročtí mladíci k hrátkám na surfových prknech. Do té doby, než se s večerním soumrakem začne z minaretu ozývat: "Alláááh akbar!" Volání, které ohlašuje, že Alláh je veliký a každý věřící se mu musí poklonit.Mešita Hasana II je jediná mešita v Casablance,kam můžou zavítat i turisti.

Parc de la Ligue Arabe Je to největší park ve městě, který je postaven ve francouzském stylu. Příjemné místo pro odpolední procházku. 

Medina Casablanská medina je o mnohem menší než ostatní mediny v jiných historických městech v Maroku, což poukazuje na malý význam Casablanky před příchodem Francouzů. Ve městě existuje i tzv. Nouvelle Medina – tedy „Nová medina“, kterou postavili Francouzi ve 30. letech. Nová medina je velmi hezká, ale působí trošku vyumělkovaně. Na obou medinách můžete koupit spoustu suvenýrů. 

Fés
Město bylo založeno v roce 789 panovníkem Idrisem I. a patří k největším dochovaným starověkým královským městům s bohatou historií a kulturou. Fés byl vždy významné centrum vzdělanosti, kde vzkvétal obchod a řemesla, stavěly se paláce, mešity a islámské školy. Jeho historické jádro je zapsáno na seznam památek UNESCO. V centru medíny stojí překrásná MEŠITA KARAOULIYNE. Dalšími zajímavými památkami jsou MAUZOLEUM MOULAY IDRISSE II, univerzita MÉDERSA ATTRARINE, dvě pevnosti ze 16. stol, či stará židovská čtvrť.

Médersa Bou Inania

Medersy, pocházející ze 13. století, jsou koránové školy, které slouží jako škola, klášter a chrám. Děti se v nich učí islámskému právu, medicíně, přírodním vědám či teologii. Pokoje studentů vypadají s výjimkou oken a zdobených stropů jako nevybavené a proto právem dostaly název cely. MÉDERSA BOU INANIA je jedinou náboženskou stavbou ve Fesu, kde může vstoupit i občan jiného náboženského vyznání než muslimského. Vstoupit však nesmí do místnosti, která je určena k modlení, nazývaná také modlitebna.

Koželužna ve Fésu

Nedaleko Kairouánské mešity ve městě Fés se můžete seznámit se zpracováním velbloudí, antilopí, hovězí a ovčí kůže. Jedná se o nejlepší výrobnu Maroka. Tato prohlídka se nepochybně stane nezapomenutelným zážitkem.
 
Tanger
Již od starověku důležité berberské město bylo kolonií Portugalců, Španělů i Angličanů. V současnosti se v něm nachází řada mezinárodních škol. V medíně, do které vedou brány BAB EL-KASBAH a BAB EL-RAHA, se nachází náměstí Kasbah. Při prohlídce medíny si nenechte ujít Velkou mešitu s minaretem SIDI-BOUABID, nebo SULTÁNŮV PALÁC. U brány Bab el-Raha objevíte vyhlídkovou terasu, ze které se naskýtá úžasný pohled na Gibraltar. Rovněž v okolí Tangaru najdete zajímavá místa. Zkuste navštívit slavné HERKULOVY JESKYNĚ, kde podle pověsti skutečně bájný hrdina nocoval, případně nedaleký mys Spartel a mys Malbata.

MAROKO

Bezpečnostní situace na hlavních turistických trasách je dobrá, přesto je žádoucí sledovat aktuální dění a případně konzultovat Velvyslanectví ČR v Rabatu. Pro cestování do Maroka doporučujeme využívat služeb organizované turistiky, nejlépe českých cestovních kanceláří. Vedoucí zájezdu, popř. průvodce, by měl ovládat francouzštinu nebo arabštinu. Individuální cestování po Maroku autostopem se nedoporučuje.

Je třeba si dávat pozor na pouliční kriminalitu, zvláště na kapesní krádeže, strhávání kabelek nebo batohů z jedoucího motocyklu a vykrádání aut. Rovněž nedoporučujeme nošení nápadné bižuterie či jiných cenností zejména ve večerních hodinách v centrech měst či okrajových čtvrtích velkých aglomerací.
V některých turistických centrech (zejména Fes nebo Marrákeš) se lze setkat se samozvanými průvodci turistů, kteří za své “služby” požadují nepřiměřeně vysoké finanční odměny. Je lépe je ihned odmítnout. Řádní turističtí průvodci mají příslušné průkazy a kvalifikaci.
Je dobré dbát zvýšené opatrnosti při cestování po Rifu. Vyšší opatrnost se doporučuje i ve městech Tetouan, Tanger a na hraničním přechodu ze španělské Ceuty zejména s ohledem na kapesní krádeže. 
Pro turisty je velmi obtížně přístupná oblast Západní Sahary, lze se zde setkat s problémy na hranicích při vstupu do tohoto regionu. Rovněž je třeba upozornit, že zejména odlehlé oblasti Západní Sahary jsou zatíženy výskytem pozemních min. Cestování do tohoto regionu se nedoporučuje. 
Plánujete-li cestovat v regionu severní Afriky, pak je třeba mít na zřeteli, že hranice mezi Marokem a Alžírskem jsou dlouhodobě uzavřené – je však možné využít letecké spojení (např. Casablanca – Alžír). Rovněž překročení pozemní hranice s Mauretánií vozidlem je problematické a je vyžadováno povolení marockých úřadů. 
Držení a přeprava jakéhokoliv množství drog je v Maroku trestná. Tresty jsou vysoké a odvíjí se od množství držené či pašované drogy. Trest se kromě odnětí svobody v marocké věznici (minimálně na 18 měsíců) skládá také z velmi vysoké pokuty, jejíž nezaplacení bývá dále trestáno prodloužením původní délky odnětí svobody o další měsíce či roky.
Maroko se nalézá v seismicky aktivní oblasti. Doporučujeme se seznámit se základy bezpečného chování při zemětřesení. 
Všem turistům cestujícím do Maroka doporučejeme se registrovat do aplikace Ministerstva zahraničních věcí DROZD (http://drozd.mzv.cz/), která slouží k poskytování rychlé pomoci občanům v nouzi a účinné organizaci pomoci v případě přírodních katastrof i sociálních nepokojů. 
Maroko je islámská země, v níž je třeba ctít místní zvyky. V určitých objektech je tak nutné přizpůsobit své oblečení i chování místním zvyklostem. Téměř všechny mešity jsou pro turisty nepřístupné. 
Oficiálním jazykem je arabština, běžně je používána francouzština, méně již angličtina.
Ceny suvenýrů v medinách nejsou pevné a vždy bývají vůči cizincům nadsazené. Smlouvání o ceně je běžné.
Při cestování vlastním vozem je třeba dbát maximální opatrnosti, neboť výskyt nehod je v Maroku častý jak kvůli špatnému technickému stavu vozového parku, tak zejména kvůli nedisciplinovanosti řidičů.