Palermo

Už v 8. století př. n. l. zde vznikla stálá fénická kolonie. V období válek s Kartágem se o ovládnutí tohoto města několikrát neúspěšně pokusily Syrakusy. Na počátku 11. století oslabila arabskou okupaci společná vojenská invaze Normanů a Pisánců. Arabové nakonec Normanům ustoupili v roce 1072. Od tohoto okamžiku, až do posledních dvaceti let 12. století, byla tato scéna ovládána vzestupem a pádem Normanů, kteří rozšířili svůj vliv z Palerma na celou Sicílii. Ti podporovali vědu, kulturu a umění. Krátké období povstání nazvaného Sicilské nešpory (1282) bylo jen předehrou k dlouhodobé nadvládě Španělů v Palermu a na celém ostrově. V období od 16. do 17. století nabyla tvář města nové podoby. Byla vybudována nová opevnění a uspořádání města se podstatně změnilo. V první polovině 18. století ovládali město Savojci a Rakušané a v druhé polovině 18. století provedl španělský vice-král Caracciolo řadu reforem. Palermo patří mezi nejmalebnější a turisticky nepřitažlivější italská města. Pro ty z vás, kteří o dovolené hledáte nejen moře, ale i stopy historie, bude Palermo a celá oblast tou nejlepší možnou volbou. Pohostinnost regionu Sicílie můžete okusit na všech místech riviéry. Taormina, Giardini – Naxos, Syrakusy, Messina, Agrigento, Sciacca, Mazzara del Vallo, Marsala, Capo San Vito, Cefalu, Catania. Všechna tato letoviska Vás lákají k návštěvě. V Palermu nesmí návštěvník zapomenout na příjemnou procházku, která ho určitě zavede do samého srdce tohoto města. Zde se nachází Vucciria – místní trh. Koupíte zde čerstvé ryby, zeleninu, nebo jižní ovoce. Nad ním se tyčí drsné mohutné kopce klesající stupňovitě do zeleného údolí Conca d´Oro (Zlatá mušle). I navzdory mohutné invazi betonu v posledních desetiletích je Zlatá mušle jako celek stále ještě úchvatnou krajinou vyvolávající silné dojmy. Své kouzlo mají také palermské uličky. Palermo láká turisty především celoročně, protože i na podzim je zde krásně slunečno a toulat městem se můžete jen v tričku a sandálech. Proto toto období může oslovit k návštěvě ty z vás, kteří si rádi užijete klidných procházek ve městě, které se v létě ani na chvíli nezastaví. A pro milovníky sportu informace na závěr: Palermo má vlastní fotbalový tým: U. S Citta di Palermo, který hraje italskou A ligu a zápasy UEFA

Historie a památky
Nejprve Sikelové, potom Kréťané a Elymianové si v zátoce vytvořili své kolonie. Toto místo silně přitahovalo i Féničany, a v 8. století př. n. l. zde vznikla stálá fénická kolonie. V období od 6. do 4. století př. n. l. vyrostlo opevněné město kolem původního jádra Paleopolis a pozdějšího Neapolis. V období válek s Kartágem se o ovládnutí tohoto města několikrát neúspěšně pokusily Syrakusy. Po bezvýsledném obléhání v roce 258 př. n. l., se ale v roce 254 př. n. l. tato kartáginská pevnost na Sicílii musela vzdát do rukou Římanů. Ovšem o čtyři roky později Římané čelili Hastrubalovu pokusu o znovudobytí města. V období od 6. do 8. století, když začala římská moc slábnout, padlo Palermo do rukou barbarských kmenů (Vandalů a Ostrogótů), které město držely, dokud je v polovině 6. století nevystřídali Byzanci, které v roce 831 nahradili Arabové. Na počátku 11. století oslabila arabskou okupaci společná vojenská invaze Normanů a Pisánců. Arabové nakonec Normanům – Robertu Guiscardovi a Ruggerovi – ustoupili v roce 1072. Od tohoto okamžiku až do posledních dvaceti let 12. století byla tato scéna ovládána vzestupem a pádem Normanů, kteří rozšířili svůj vliv z Palerma na celou Sicílii, podporovali vědu, kulturu a umění. Po úpadku moci Normanů se dostali k moci Švábové.

Palazzo dei Normanni
Velkou postavou na scéně tohoto historického období byl Friedrich II. – vládce, který k sobě přitáhl nejtalentovanější a nejvynalézavější muže té doby, a to i navzdory opozici ze strany šlechty a papežského stolce. Když Friedrich v roce 1250 zemřel, město nezadržitelně sláblo, až se nakonec hlavním městem stala Neapol (1266). Potom nastala éra Anjouovců a Aragonců. Krátké období povstání nazvaného Sicilské nešpory (1282) bylo jen předehrou k dlouhodobé nadvládě Španělů v Palermu 
a na celém ostrově. V období od 16. do 17. století nabyla tvář města nové podoby. Byla vybudována nová opevnění a uspořádání města se podstatně změnilo. V první polovině 18. století ovládali město Savojci a Rakušané, kteří vládli do nástupu Karla III., který vybudoval svou vládu na arogantním zneužívání moci klérem a šlechtou. V druhé polovině 18. století provedl španělský vicekrál Caracciolo řadu reforem, z nichž nejvýznamnější bylo zrušení senátu inkvizičního soudu. V důsledku francouzské revoluce a neklidu, který se po ostrově šířil, zavedli Bourboni v roce 1812 ústavu. Ta však revoluční neklid nijak nepotlačila, a tak byla připravena úrodná půda pro vítězné vystoupení Garibaldiho (1860). 

V Palermu stojí za zhlédnutí tato místa:

Katedrála
Tato majestátní budova imponuje svým dramatickým uspořádáním a tím, jak se tyčí na konci stejnojmenného náměstí – Piazza della Cattedrale. Katedrála byla postavena na starověkém hřbitově a je obklopena mramorovou balustrádou s barokními sochami. Stavba byla zahájena v roce 1184 na příkaz arcibiskupa Gualteria Offamilia na místě bývalé muslimské stavby a je výsledkem řady přestaveb, přístaveb a úprav provedených v průběhu několika staletí. Čtyři zvonice byly postaveny ve 14. století, jižní a severní portikus v 15. a 16. století. Průčelí pochází ze 14. a 15. století a je rámováno dvěma zvonicemi zdobenými krásnými tesanými motivy připomínajícími islámské ozdobné prvky, v nichž se prolínají rostlinné a abstraktní motivy. Nádherný portál ze 14. století je bohatě zdoben prvky v gotickém stylu. Interiér původní budovy se velmi lišil od své dnešní podoby, která je výsledkem rozsáhlých úprav z osmnáctého století, které řídil F. Fuga. Na pravé straně kaple svaté Rozálie (Santa Rosalia) je ve výklenku za bronzovým zábradlím umístěna stříbrná schránka s ostatky patronky města. V zákristii se za nádherným portálem z 15. století vstupuje do pokladnice, kde lze spatřit zdobená obřadní roucha, oltářní přikrývky, bohoslužebné nádoby, monstrance, miniatury z období 14. až 18. století a jiné cenné předměty. Sagrestia dei Cononici (Zákristie kanovníků) s Ganiniho portálem je z 16. století. Ve vedlejší Sagrestia Nuova (Nová zákristie) je socha Panny Marie připisovaná A. Ganinimu. Krypta pochází z pozdější doby než původní budova. 

Porta Nuova (Nová brána) - Velkolepá stavba, která se nachází na začátku bulváru Corso Catalafini, je téměř přístavbou královského paláce Palazzo dei Normanni. Začala se stavět ve druhé polovině 16. století na památku vstupu Karla V. do města, k němuž došlo téměř o padesát let dříve, a to branou ze 14. století, která tam tehdy stála. Porta Nuova tak, jak ji známe dnes, je monumentální stavba, v níž se snoubí charakteristické prvky vítězného oblouku s výraznými renesančními prvky. Zajímavé je pyramidové zakončení stavby, které je vyzdobeno majolikovými figurami orla – symbolu palermského senátu. 

Palazzo dei Normanni
Monumentální budova známá taky jako Královský palác, byla patrně založena na místě jiné dávné stavby již v 8. století v období arabské nadvlády. Od 11. století byl palác sídlem normanských a švábských králů. Po obnově v 16. století byl palác čas od času sídlem místokrálů a královských osobností různých evropských rodů. Od roku 1947 je sídlem Sicilského regionálního parlamentu. Průčelí paláce, které nese výrazné rysy období šestnáctého století, bylo od 17. století několikrát měněno a přestavováno. 

Na pravé straně stojí Torre Pisana (Pisánská věž) nazývaná také Torre di Santa Ninfa, což je jedna z nejsnadněji pozorovatelných částí původní normanské stavby. Po zajímavém nádvoří ze 17. století s portiky a lodžiemi přijdeme na impozantní schodiště vedoucí do prvního poschodí, kde se nalézá nejzajímavější část celého komplexu. 

Palatinská kaple se řadí se k nejkrásnějším a nejtypičtějším příkladům normanského umění v Palermu. Její stavba začala v roce 1130 a vysvěcena byla v roce 1143. Vnější zdi kaple téměř zmizely zakryty pozdějšími stavebními konstrukcemi; například nová fasáda ze 17. století zcela zakryla apsidu. Výzdobu kaple tvoří krásné typické mozaiky a velmi jemný dřevěný strop ze 12. století – dílo fatimských mistrů. Mozaiková výzdoba vytvořená byzantskými umělci ve 12. století vévodí jí Kristus Vševládce (Kristus Pantokrator) s archanděly a anděly a Příběhy ze života Krista, Madona Hodigitria a biblické příběhy, Příběhy ze života sv. Petra a sv. Pavla. Nádherná je i mozaiková podlaha ze 12. století a velikonoční svícen. Malé schodiště nás zavede do krypty, kde byly kdysi uloženy ostatky Viléma I., které byly později přeneseny do katedrály v Monreale. Krucifix na stěně pochází z 16. století. V sakristii je k vidění cenná klenotnice s rouchy a oltářními přikrývkami, stříbrnými nádobami, krásně vypracovanými pouzdry v arabském a byzantském stylu a s pergameny. Velmi zajímavé místnosti se nacházejí i ve druhém podlaží Pallazzo dei Normanni. Stěny a strop Salone d´Ercole jsou vyzdobeny freskami zpodobňujícími legendy o mytickém Herkulovi. Herkulův sál je nyní místem rozprav sicilského parlamentu. Byl postaven v druhé polovině 16. Století a fresky na stěnách a stropě jsou dílem Giuseppa Velasqueze v 18. století. 

V 16. století vzniklo Cortille della Fontana (Fontánové nádvoří) s komnatami „piano nobile“ s vybavením a výzdobou z 18. a 19. století. Můžeme navštívit Komnatu vicekrálů, kde jsou vystaveny jejich portréty. Přes atrium, kterému vévodí stavba s vížkami, která je součástí paláce, se dostaneme do nádherné „Sala di Re Ruggero“ (Komnata krále Ruggera), která je skvostně vyzdobena bohatými mozaikami v arabském stylu s loveckými výjevy. 

Další dominantou je Torre Pisana (Pisánská věž), v níž je umístěna astronomická observatoř. Je to na pohled poněkud strohý prostor ačkoli těch několik zbývajících stop dává tušit bohatou mramorovou a mozaikovou výzdobu, která stěny kdysi zkrášlovala. Restaurační práce prováděné v sedmdesátých letech 20. století umožňují sledovat, počínaje prvním poschodím, posloupnost různých stavebních úprav a přístaveb, jimiž tato část budovy během staletí prošla. Za zmínku stojí i Sala degli Armigery a Salla del Tesoro (Rytířský sál a pokladnice). 

Kostel San Giovanni degli Eremiti pochází z normanského období a byl postaven na příkaz Ruggera v první polovině 12. století na místě původního gregoriánského kláštera. Je to typická ukázka muslimské architektury – postavili jej arabští řemeslníci, kteří v té době v Palermu pracovali, ovšem v druhé polovině 19. století byl kostel výrazně upraven. Zvonice je jednoduchá strohá stavba, po stranách s okny s lomenými gotickými oblouky. Je zakončena malou červenou kopulí podobnou ostatním kopulím v tomto komplexu, což propůjčuje celé stavbě výrazný orientální ráz. Interiér je neobyčejně jednoduchý bez jakékoli výzdoby. Na pravé straně příčné lodi je vchod do některých místností nacházejících se na pravé straně vně kostela, které můžeme označit za zbytky staré budovy z 10. nebo 11. století. Ovšem o tom, že byli kdysi součástí mešity lze silně pochybovat. Nádherný ambit pochází rovněž z normanského období (13. století) a je součástí starého benediktinského kláštera. Příjemná svěží zahrada plná zeleně je obklopena řadami lomených oblouků nesených elegantními malými sloupy.

Palazzo Senatorio
Současné sídlo rady města shlíží na náměstí Piazza Pretoria, jehož kouzlo ještě umocňuje fontána stejného jména. Tato budova zde vyrostla v druhé polovině 15. století, a to patrně na místě původního aragonského paláce. Několikrát se přestavovala (v 16., 17. a 18. století). Má nádherné průčelí, kterému vévodí socha svaté Rozálie ze 17. století, jejímž autorem je údajně Carlo d´Aprile a mramorový orel nad vchodem – dílo Salvatora Valentiho. Některé nápisy na děkovných deskách připomínají důležité událostiz historie města. K důležitým dílům nalézajícím se uvnitř (v atriu) patří fresky z 16. století, krásný barokní portál od Amata ze 17. století a pohřební socha z mramoru (patrně z římského období). Z balkonu v Sala di Garibaldi promluvil k zástupům v Palermu 30. května 1860 Giuseppe Garibaldi, vůdce boje za svobodu a sjednocení.

Fontana Pretoria
Tato fontána byla původně navržena pro florentské sídlo Dona Pietra di Toledo, ale potom ji koupil palermský senát, který ji umístil před svou budovu. Toto úžasné dílo vytvořili florentští umělci Francesco Cammilliani a Michelangelo Nacchiero, kteří je ozdobili mistrovským alegorickým sousoším s mytologickými a nestvůrnými figurami. 

Kostel Santa Maria dell´Ammiraglio
Tento kostel známý také jako La Martorana založil v první polovině 12. století Ruggerův admirál Georgios z Antiochie. Budova má dnes eklektickou podobu a spojuje v sobě rysy normanské architektury s později přidanými barokními prvky. Velmi krásná zvonice má čtyři podlaží s okny s lomenými oblouky, štíhlými sloupy a barevnými intarziemi. 

Sicilská oblastní galerie
Galerie se nachází v paláci Abatellis, který vybudoval v letech 1490 – 1495 Matteo Carnilevari. Je to krásná ukázka prolínání pozdní gotiky s renesancí. Tato galerie vlastní nejdůležitější sbírku soch a obrazů na ostrově, a to zejména děl ze 14. až 16. století. Sochy jsou vystaveny v přízemí a obrazová galerie se nachází v prvním poschodí. 

Oblastní archeologické muzeum
Muzeum sídlí v restaurovaném konventu Filippini dell´Olivella a nabízí nám zajímavou sbírku sicilských starožitností obecně a soch ze Selinunte zvlášť. V sále řeckých nápisů jsou zajímavé nápisy ze Selinunte. Dále zde naleznete dvouhlavé stély ze Selinunte. V Marconiho sále jsou architektonické fragmenty a bronzové hlavy nalezené v Chrámu vítězství v Himeře. 
V Selinuntském sálu jsou uloženy sochy z chrámů v Selinunte. V Terakotovém sále nalezneme starožitnosti různého původu. Muzeum nabízí i sbírky řecké keramiky, které zahrnují atické vázy s typickými červenými a černými figurami, jakož i díla italiotská, prakorintská, korintská, jónská a lakonská.

Palazzina Cinese
V horní části velkého parku Parco della Favoritta (zahrnuje plochy veřejné zeleně a sportovní zařízení), rozprostírajícího se na svahu hory Monte Pellegrino, se nachází výrazná budova malého paláce, který postavil architekt V. Marvuglia v období na přelomu 18. a 19. století. Vytvořil pro svou dobu typickou kombinaci neoklasicistní pravidelnosti s příchutí všeho exotického a nějak spojeného s Orientem. V jednotlivých sálech je výzdoba různých stylů, dobového nábytku a sbírek čínského a anglického hedvábí a tisků. Autory fresek, kterými jsou některé místnosti vyzdobeny, jsou V. Riolo, G. Patania a G. Velesquez. 

Pitrého etnografické muzeum
Tuto zajímavou sbírku založil Pitré v roce 1909 a nachází se v budově napravo od Palazzino Cinese v parku Parco della Favorita. Najdeme zde slavnostní oděvy, výšivky a ozdoby ze Sicílie, předměty spojené s magií a náboženstvím, talismany proti zaklínadlům a uhranutí, masky, ozdoby sicilských dvojkolových vozů, hudební nástroje apod. 

Kapucínský klášter a katakomby
Klášter kapucínů byl postaven v roce 1621 a je proslulý zejména svými katakombami. Kostel byl v moderní době značně přestavěn. Přesto uchovává různé krásné části výzdoby, např. dřevěné oltáře z 18. a 19. století a rovněž unikátní dřevěný relikviář z 18. století. V katakombách kláštera jsou uložena těla zemřelých, některá částečně mumifikovaná, jiná nabalzamovaná. Je to asi osm tisíc mnichů a zámožných palermských občanů včetně žen a dětí zemřelých v období od 17. století do roku 1881, kdy byly tyto praktiky zakázány. 
Upozornění! Lidem se slabšími nervy se návštěva těchto dlouhých řad mrtvých lidských těl nedoporučuje.

Plavby proplouvájící tímto přístavem