Santorini

Santorini je zcela jistě jednou z nejkrásnějších destinací Východního Středomoří. Po připlutí k tomuto souostroví budete jistě souhlasit, ne nadarmo se tomuto místu říká také Bájná Atlantida. Po zakotvení v kráteru Vás ke břehu převezou lodičky a nahoru můžete využít lanovku a pro ty odvážnější je možnost nechat se vyvézt oslíkem. Takže vzhůru do města.

Asi jedno z nejkrásnějších míst celé Vaší plavby. S lodí zakotvíte v kráteru bývalé sopky. Z lodi na pevninu Vás přepraví tzv. tendr. Jsou to místní lodě nebo záchranné čluny plavební společnosti, které vás přepraví z lodi na pevninu. Vylodění tendrem probíhá postupně dle přihlášení u členů posádky. Po příjezdu na pevninu zcela jistě budete přemýšlet jak se dostat do městečka. Z přístavu jezdí lanovka, jedna jízda cca 5 eur. Neskutečným zážitkem je však jízda na oslech. Hned v přístavu je nástupní stanice, cena cca 5 eur za osobu. Je to adrenalin legrace a zážitek celé plavby. Osel nemá volant, brzdy, plyn a dělá si opravu, co chce. Naše dobrá rada. Po návratu z ostrova Vaše věci uzavřít do igelitové tašky. Vezměte si s sebou starší nepotřebné oblečení. Tak šťastnou cestu. 

Sopečný ostrov Santoríni osídlili Mínojci ve 3. tisíciletí před Kristem. V roce 1450 před Kristem došlo k výbuchu vulkánu, který dal ostrovu tvar půlměsíce. Řada lidí věří, že Santorini byl zároveň bájnou Atlantidou, jež se propadla do moře. Dórové, kteří se tu usadili v 8. století před Kristem, začali ostrovu říkat Thíra, avšak Benátčané jej po dobytí ve 13. století přejmenovali na Santoríni podle sv. Ireny. Navzdory turistickému ruchu si uchoval někdejší kouzlo, jež mu propůjčují mimo jiné bělostné vesničky jakoby zavěšené na sopečných útesech nad plážemi s černým pískem.

Firá (nebo také Thíra) shlížející na kalderu a ostrov Néa Kaméni je správním Santorini. Bylo založeno na sklonku 18. století, když se ostrované přestěhovali z benátské pevnosti Skáros blízko dnešního Imerovígli na roviny na útesech, aby měli snadnější přístup k moři. 
Po ničivém zemětřesení v roce 1956 musela být Firá obnovena. Svahovité město na sopečných útesech vyniká kostely s kopulemi a jeskynními obydlími (skaftá) s valenými klenbami. Překypuje hotely, bary a restauracemi s úžasnou polohou na okraji kaldery, odkud se – zejména při západu slunce – naskýtá ohromující podívaná. Malý přístav Skála Firón se prostírá 270 m pod Fírou a dostanete se sem buď lanovkou, nebo po 580 schodech. Firu s křivolakými dlážděnými uličkami tvoří z velké části pěší zóna. Hlavní náměstí Plateía Theotokopoúlou je silničním uzlem a konečnou autobusovou zastávkou. Všechny silnice vybíhající z něj směrem na sever ústí na náměstí Plateía Firostefáni.

Nejkrásnější ulice – Agíou Miná – vede na jih podél okraje kaldery až ke kostelu Agíos Mínás v 18. století. Díky typické modré kopuli a bílé zvonici se proměnil v symbol ostrova. 

Archeologické muzeum opatruje nálezy z Akrotíri a antického města Mésa Vounó včetně raně kykladských figurek odkrytých v místních dolech na pemzu. 
Nové archeologické muzeum vlastní barevné fresky z Firy, jež údajně pocházejí z mýtického hlavního města Atlantidy.
Muzeum v nádherném paláci Mégaro Ghísi ze 17. století v severní části města uchovává rukopisy z 16. až 19. století, mapy, obrazy a fotografie Firy před a po zemětřesení v roce 1956. Navzdory zemětřesení si ještě dnes lze představit někdejší architektonický půvab Fíry, který dokládá několik zrestaurovaných sídel ze 17. a 18. století v ulicích Nomikoú a Erythroú Stavroú.
Cestou do Frangiky neboli Francké čtvrti s bludištěm uliček neopomeňte nahlédnout do pěkné okrově žluté kaple Agios Stylianós přimykající se k okraji útesu.
Pravoslavná katedrála jižně odtud je zasvěcena Ypapantí (Uvedení Ježíše Krista do chrámu). Impozantní okrová stavba z roku 1827 má dvě zvonice a nástěnné malby od Christófora Asimíse. V severní části vévodí městu zvonice kostela Dómos, který stojí v ulici Agíou Ioánnou.

Plavby proplouvájící tímto přístavem