Marseille

Vzdálenost od přístavu (většinou dle kotvení lodi) je značná-doporučujeme zakoupit transfer lodní společnosti (CCA 16 EUR), která vás doveze do centra města. Ve městě doporučujeme jízdu vláčkem, který vás doveze až ke katedrále. Prohlídka ostrova-vězení MONTE CHRISTA je rozporuplná-jsou lidé, kterým se velmi líbí a jsou klienti, na které nezapůsobila vůbec. Při této prohlídce doporučujeme dostatečnou časovou rezervu. Doprava z přístavu občas trošku stagnuje. Pěší prohlídka ideální.

Marseille, přístav s neopakovatelnou atmosférou, je zároveň nejstarším francouzským městem s více než dva tisíce šest set let trvající historií. Za první obyvatele se považují již staří Féničané. A právě na místě jejich údajného vylodění se dodnes rozprostírá starý marseillský přístav. Ten byl v provozu až do konce 19. století, dnes zde narazíte spíše na rybářské lodě či výstavní jachty. Odsud se také můžete vypravit lodí na nedaleký ostrov d´If. Mohutná pevnost měla původně chránit přístav, brzy však začala sloužit jako vězení, a to ne ledajaké. Jeho nemilosrdná pověst se rychle šířila a s čistým svědomím můžeme říci, že ve své době ve Francii neexistovalo obávanější místo než Chateau d´If. Není divu, že se jím nechal inspirovat i jeden z největších spisovatelů romantismu a zajistil tak pevnosti nesmrtelnou slávu. Ačkoliv je zřejmé, že příběh Edmonda Dantese pochází ze spisovatelovy fantazie, dodnes uvidíte při prohlídce temných kobek celu, v níž bývalý námořník strávil velkou část svého života, i celu neméně známého trestance a učitele Abbého Faria. Nad přístavem se tyčí bazilika Notre-Dame de la Garde, která je postavena na nejvyšším místě v Marseille, na vrcholu Garde (154 m n. m.). Tvoří významnou dominantu města a je vyhledávaným poutním místem mnoha věřících. Z šedesát metrů vysoké zvonice shlíží na město obrovská bronzová socha Panny a Syna. Se svými dómy, mozaikami i zlatým zdobením, patří La Bonne Mére, jak ji mnozí nazývají, bezesporu k nejreprezentativnějším stavbám z dob vlády Napoleona III. 

Co navštívit v Marseille:
Bazilika Panny Marie strážné – Bazilika se tyčí nad městem a svou siluetou zakončenou zlatou sochou Panenky Marie s děťátkem (La Bonne Mere) ochraňuje město. Takže počítejte s výstupem, ale nahoře budete ohromně spokojeni. Bazilika je jedním z nejvýznamnějších symbolů Marseille.

Pevnost d´If – Od baziliky vlevo uvidíte Frouilské ostrovy, vepředu je ostrov If. Tam byl podle románu Alexandra Dumase vězněn hrabě Monte Christo. Na ostrov jezdí pravidelně lodě ze Starého přístavu, můžete si vybrat délku vašeho výletu, i jestli chcete navštívit také okolní ostrovy.

Starý přístav – Starý přístav je srdcem města, hlavně pro turisty. Je hlídán dvěma pevnostmi – svatého Jana (St. Jean) a svatého Mikuláše (St. Nicolas). Mezi pevnostmi byl pro případy napadení natažen obří řetěz, který geniálně zavřel město. Ovšem jen 
do doby, kdy si ho španělský král Aragon odvezl s sebou jako vítěznou trofej z války ve  14. století. Starý přístav je plný malých kaváren a restaurací, atmosféra je zde úplně jiná než v centru města o pár stovek metrů výš. Ať už v Marseille trávíte delší dobu nebo plánujete pouze krátkou zastávku, rozhodně neopomeňte navštívit každodenní rybí trh na Quai des Belges. Můžete zde ochutnat mimo jiné i místní specialitu, fantastickou rybí polévku bouillabaisse, jež dnes neodmyslitelně patří ke kulinářským divům francouzské kuchyně.

Čtvrť Panier – Tato čtvrť je se svými malebnými uličkami tím nejhezčím, co můžete ve městě spatřit. Marseille je zkrátka přístavní město v pravém slova smyslu.

Stará Charita - Barokní komplex od místního architekta Pierra Pugeta ze 17. století, stojí v části Panier.Dnes je to kulturní národní památka a slouží turistům. Jsou zde muzea afrického umění, oceánie a archeologie. Komplex byl původně postaven pro stovky žebráků, později sloužil jako hospic nebo sirotčinec. Rodiče mohli nechat své dítě před branami kostela, kde přes dřevěné otočné dveře viděly řádové sestry obličej dítěte a přišly pro něj. Takovému dítěti se pak dostala klášterní výchova a vzdělání a mohlo hovořit o štěstí

Opatství sv. Viktora
Nedaleko pevnosti svatého Mikuláše je opatství svatého Viktora. Je to jedno z nejstarších křesťanských sídel v Evropě a začátky jeho budování sahají až do 5. století. V bazilice blízko oltáře jsou ve zlatých nádobách relikvie sv. Viktora. Ten byl umučen roku 304. V opatství se nyní pořádají od května do září hudební koncerty a festivaly.

Kolektivní dům Unité d'habitation
Pokud jste nadšencem funkcionalistické architektury, pak nemůžete jinak než se dojet podívat na Unité d'habitation od Corbusiera. Corbusier je architekt švýcarského původu, ale celý svůj život žil ve Francii. Byl velkým propagátorem účelné architektury pod heslem „jedině účelné může být krásné“. Zásadní realizace jeho myšlenek proběhla po druhé světové válce.Kvůli nedostatku bytů byl Corbusier pověřen výstavbou kolektivního bydlení. A tak staví v letech 1946–1952 Unité d'habitation. Nachází se zde celkem 337 bytů ve 23 typech, hlavně mezonetů. Ano, tato novinka pochází právě odtud.Kromě toho ale na budově a v budově lze nalézt mnoho revolučních architektových myšlenek. Dům vytváří samostatný sociální komplex a je malým městem sám pro sebe. Dům stojí na sloupech, aby uvolnil místo pro zeleň a pohyb, v sedmém a osmém patře je umístěna obchodní „ulice“, na střešní terase jsou umístěny služby občanské vybavenosti – školy, školky, tělocvična.

Pevnosti d´If,
Slavný román Hrabě Monte Christo zná snad každý, jen málokdo však ví, že jeho autor, Alexandre Dumas, nechal svého hrdinu uvěznit do pevnosti d´If, která stojí na skalnatém ostrůvku nedaleko starého přístavu v Marseille. Vypravme se společně 
do města, které dnes patří k největším přístavům celého Středozemí. Marseille, přístav s neopakovatelnou atmosférou, je zároveň nejstarším francouzským městem s více než dva tisíce šest set let trvající historií. Za první obyvatele se považují již staří Féničané. A právě na místě jejich údajného vylodění se dodnes rozprostírá starý marseillský přístav. Ten byl v provozu až do konce 19. století, dnes zde narazíte spíše na rybářské lodě či výstavní jachty. Odsud se také můžete vypravit lodí na nedaleký ostrov d´If. Mohutná pevnost měla původně chránit přístav, brzy však začala sloužit jako vězení, a to ne ledajaké. Jeho nemilosrdná pověst se rychle šířila a s čistým svědomím můžeme říci, že ve své době ve Francii neexistovalo obávanější místo než Chateau d´If. Není divu, že se jím nechal inspirovat i jeden z největších spisovatelů romantismu a zajistil tak pevnosti nesmrtelnou slávu. Ačkoliv je zřejmé, že příběh Edmonda Dantese pochází ze spisovatelovy fantazie, dodnes uvidíte při prohlídce temných kobek celu, v níž bývalý námořník strávil velkou část svého života, i celu neméně známého trestance a učitele abbého Faria.

NOTRE DAME DE LA GARDE
Nad přístavem se tyčí bazilika Notre - Dame de la Garde, která je postavena na nejvyšším místě v Marseille, na vrcholu Garde (154 m n. m.). Tvoří významnou dominantu města a je vyhledávaným poutním místem mnoha věřících. Z šedesát metrů vysoké zvonice shlíží na město obrovská bronzová socha Panny a Syna. Se svými dómy, mozaikami i zlatým zdobením, patří La Bonne Mére, jak ji mnozí nazývají, bezesporu k nejreprezentativnějším stavbám z dob vlády Napoleona III. Tento ozdobný Neo-byzantský kostel se nachází na nejvyšším přírodním bodě v Marseille.  Je to hlavní místní orientační bod a zároveň je to oblíbené místo pro konání každoroční poutě, která se koná v den Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna), kterou  místní obyvatelé nazývají jako La Bonne Mere ("dobrá matka"). Menší bazilika katolické církve se nachází na vápencovém vrcholu 149m (490 m), na stěnách a základech staré tvrze. Postavena byla architektem Henri-Jacques Espérandieu v neo-byzantském stylu, byla posvěcena dne 5. června 1864.  Nahradila kostel stejného jména z roku 1214 a rekonstruována byla v 15. století.  Bazilika byla postavena na základech tvrze z 16. století Francisem I, kdy Francie odolala roku 1536 obležení města ze strany císaře Karla V. Bazilika se skládá ze dvou částí: nižší kostel, nebo krypta, vykopána ze skály av románském stylu, a horní kostel v Neo-byzantském stylu zdobený mozaikami.  Nachází se zde menší zvonice vysoká 12,5 metrů, která je ale převyšována čtvercovou zvonicí s výškou 41m, nahoře je posazená 11,2 m vysoká socha Madony s dítětem vyrobená z mědi a pozlacená listovým zlatem. V Marseille je Notre-Dame de la Garde považován obyvatelstvem jako strážce a ochránce města. V návaznosti na stavbu baziliky byla část kopce používána od roku 1905 do roku 1946 jako povrchový lom.  Odhaduje se, že bylo získáno asi 800.000 krychlových metrů vápence. Kopec, který postupuje bez přerušení na jih směrem k výšinám okresu Scrape-Sole, se začíná otevírat. Tento umělý útes je předmětem důležitého monitorování, pravidelných preventivních návštěv a čištění, aby se vyhnulo drolení. Vzhledem k vysoké nadmořské výšce a poloze v blízkosti pobřeží, kopec se rychle stal důležitým mezním bodem pro plavbu.  Je tedy nepochybné, že byl používán delší dobu jako rozhledna a maják.  V roce 1214 byl poustevník Pierre, kněz Marseille, inspirován k vybudování kaple zasvěcené Panně Marii na kopci známé jako La Garde.  Vzhledem k tomu, že kopec patřil k opatství Saint-Victor, Pierre musel získat povolení od opata, než mohl začít pracovat. Opat mu udělil povolení k pěstování révy, pěstování zahrady a vybudování kaple. Kaple byla dokončena o čtyři roky později, což potvrzuje v inventáři dne 18. června 1218 seznam majetku opatství, zhotovené pro papeže Honoria III, ten pojmenuje kostel Notre-Dame du Gard.  Po smrti kněze Pierra v roce 1256, se Notre-Dame du Gard stal převorstvím.  Tato kaple se stala poutním místem mnoha věřících přesto, že se tu nestal žádný zázrak. Lidé sem chodili, aby zde nechávali různé dary, toto místo se stalo útočištěm mnoha námořníků, kteří se třeba zachránili z potápějících se vraků. Ti zde nechávali tzv. ex-votos – je to sbírka maket lodí a obrazů lodí s křesťanským motivem. Ale v roce 1588 byl kostel zničen a námořníci se začali chodit modlit do Notre dame de la Garde zde také přinášeli ex-voto, jako platbu a dary za svoje přímluvy. V lednu 1516 po známém vítězství v roce 1515 u Marignan v Severní Itálii, navštívil  Marseille mladý král 
Francis I. se svou ženou a matkou. Jako král se zajímal o obranu města Marseille a musel konstatovat, že město bylo velmi špatně chráněno. Bylo ohraničeno velmi tenkou stěnou, nebyla zde žádná pevnost, jako měla spousta dalších francouzských měst.  Na druhou stranu se Marseille stala částí Francie v roce 1481, což je teprve před 35 lety, a král ještě zatím neměl možnost se o Marseille řádně postarat. Francis I. se vrátil do Paříže s vizí, že musí zajistit městu Marseille lepší obranu. Příležitost, jak ochránit Marseille, se naskytla velmi brzy, protože Karel V., velitel svaté římské říše, chtěl rozšířit své působení na jih Francie tím, že spojí dvě části a to Střední Evropu a Španělsko. V roce 1524 začal toto město obléhat. Ale Francis I. přijel do Provence a rozhodl postavit dvě pevnosti: jednu na ostrově If a druhou na vrcholu kopce Garde, kde byla už postavená kaple. Takže později se tato kaple stala součástí pevnosti. Pevnost na kopci Garde získala název Notre dame de la Garde. Kaple, která se nyní nacházela v pevnosti, měla být uzavřena veřejnosti, a stát se přístupnou pouze pro vojáky z posádky. Ale Francis I. rozhodl, že pokud bude v zemi mír, budou zde mít přístup přes den věřící přes padací most, kterým byla pevnost oddělena od příkopu, tento most by měl být spuštěný neustále v mírovém období. Neznáme žádný jiný obdobný příklad, kde by vojenská pevnost byla přístupná lidem, tato zvláštnost trvala přes 4 století až do roku 1934, kdy byla pevnost demilitazována. Od 13. století velmi hodně roste populace v Marseille. Kaple se stala tedy malou pro tolik věřících, bylo potřeba tuto kapli zvětšit. Ale protože se kaple stala pod vládou Francisem I. vojenskou pevností, která byla majetkem Francise I., bylo pouze na něm, jestli s tím něco provede. Kaple byla ve vlastnictví francouzského státu, tudíž ministr války měl dozor nad státními majetky, napsali tedy Francisovi I. jestli souhlasí s tím, aby jim pronajal dvě malé místnosti, které přidají ke kapli. Na základě jeho souhlasu byla posléze zbourána společná stěna a kaple byla zvětšena. V roce 1585, šéf společenství v Provence, Wines, se snažil obsadit Marseille a spojit se s Louisem Darièským, druhým konzulem z Marseille.  V noci z 9. dubna 1585 Dariès obsadili pevnost la Garde, odkud mohou střílet na město.  Ale útok na Marseille se nezdařil, což vedlo k popravě Darièse a jeho komplice. V roce 1591, Charles Emmanuel, vévoda ze Savoye, chtěl obsadit opatství Saint-Victor pro svou výchozí polohu v blízkosti přístavu.  O to stejné se pokouší Pierre Bon, baron de Méolhon, guvernér Notre-Dame de la Garde, aby také obsadil opatství.  V noci na 16. listopadu 1591 se to podaří siru Méolhon.V roce 1594, Charles de Casaulx se chce stát velitelem pevnosti.  Proto zde byli posláni dva kněží, Trabuc a Cabot, pod záminkou, že jdou na mši svatou.  Po mši, Trabuc, který schovává zbraň pod svou klerikou, umlčí velitele pevnosti.  Charles de Casaulx se může zmocnit pevnosti a svým guvernérem jmenuje svého syna Fabia. Po atentátu na Charlese de Casaulx 17 února 1596 Pierrem de Libertat, je Fabio vyhnán z pevnosti svými vlastními vojáky. Louis XIII během jeho pobytu v Marseille navštívil Notre-Dame v La Garde 9. listopadu 1622.  Je přijat guvernérem pevnosti, Antoine de Boyer, pána z Bandol. Když tento guvernér 29. června 1642 umírá, dojde ke jmenování nového guvernéra pevnosti, Georges de Scudéry, hlavně známého jako romanopisce. Georges de Scudéry pohrdá pevnosti a dává přednost životu na Lenche náměstí.  Opatrovnictví pevnosti je svěřeno do péče seržanta, jménem Nicolas Dne 30. dubna 1790 pevnost byla napadnuta antiklerikálními revolucionáři, kteří pod záminkou účasti na mši v kryptě prošli přes padací most a dostali se tak do pevnosti.  Během francouzské revoluce po exekuci Louise XVI. 21. ledna 1793 byli členové Bourbonské rodiny uvězněni v pevnosti Notre Dame de la Garde na 6 měsíců. V dubnu 1793, vévoda Orléans Philippe Égalité, jeho dva synové, jeho sestra Louise, vévodkyně z Bourbonu a princ de Conti byli uvězněni na několik týdnů v Notre-Dame de la Garde před jejich převozem do pevnosti Saint-Jean . Navzdory nedostatku komfortu si zde vězni mohli vychutnat úžasné panorama.  Každý den vévodkyně z Bourbonu šla na terasu pevnosti a zůstala tu často dvě hodiny v rozjímání.  Princezna, která velmi dobře malovala, namalovala pohled na Marseille z Notre-Dame de la Garde. Dne 23. listopadu 1793 byly církevní stavby uzavřeny a uctívání skončilo.  Katolický kult byl zakázán ve Francii v listopadu roku 1793. Stát ovládl všechny náboženské stavby. Z kostela pak zmizely všechny cenné věci: např. dvě sochy Panny Marie (jedna dřevěná z 13. století a druhá stříbrná z roku 1651), zmizeli i zvony, oltáře, ex-voto… Dne 13. března 1794, je socha Panny Marie, pořízená v roce 1661 ze stříbra, roztavena v mincovně Marseille. Ostatní předměty šly do dražeb. Poslední dražba předmětů se konala 10. dubna 1795.  Kryptu, která se stala národním majetkem, si bere do pronájmu Joseph Escaramagne.  Bývalý kapitán lodi plukovník Escaramagne byl hluboko oddaný Panně Marii.  Po obnovení uctívání v některých farnostech, píše v září 1800 s ministrem pro válku Lazare Carnot povolení o znovuotevření svatyně.  Ale prefekt Charles Delacroix vydává nesouhlasné stanovisko. [32] Bude nutné vyčkat do 4. dubna 1807, než začne v kryptě opět modlení a uctívání. [33] Ten den se uskutečnil průvod, v jehož čele byla nesena socha, kterou zakoupil Escaramagne a která byla přinesena do svatyně. Na počest bylo vypáleno několik ran z děla. Escaramagne kupuje sochu Panny Marie s dítětem z 18. století od mnicha Picpus.  Tuto sochu nabízí do kostela Notre Dame de la Garde.  Žezlo, které držela Panna Marie, je nahrazeno kyticí květic. Jelikož se v roce 1837 najde dostatek prostředků pro udělání nové stříbrné sochy, která byla roztavena během revoluce, je socha Panny Marie s kyticí přestěhována do kostela de Montrieux, v roce 1979 je ale tato socha vrácena zpět na La Garde. O několik let později se rozhoduje o zvonu, který velitel pevnosti věnoval v roce 1807, že je příliš malý. Byl proto udělán zvon s váhou více než 8 tun, který byl instalován do kaple v roce 1845. Nikde na světě neměli tak obrovský zvon pro malou kapli.  V roce 1838 měli v Notre Dame de la Garde další vzácnou návštěvu: François-René de Chateaubriand  Dne 24. srpna 1944 generál Joseph de Goislard de Monsabert vydal rozkaz osvobodit kopec Notre-Dame de la Garde, které bylo obsazeno německou armádou.  K jeho příkazům na zaútočení na pevnost patří i to, aby se moc nepoužívalo dělostřelectvo, aby nebyla zničena tato pevnost, proto museli přijít na kopec pěšáci podporovaní obrněnými tanky. Hlavním útokem byl pověřen poručík Pichavant, který velel 1. divizi 7. pluku alžírských střelců.  Na 25. srpna 1944 v 6 hodin ráno, se dala vojska do pohybu směrem na kopec, ale velmi pomalu, protože němečtí vojáci střeží tento vrchol. Jeden francouzský voják  Pierre-Chaix Bryan znal oblast velmi dobře a věděl, že v domě č. 26 v Cherchel ulici, nyní Jules-Moulet ulice, je chodba, která umožnila přejít do budovy a dostat se ke schodišti, o kterém Němci nevěděli.  Pamětní deska označuje toto místo.  Francouzská vlajka je vyvěšena na vrcholu zvonice.  Ve večerních hodinách nařídil německý důstojník vojákům z Notre-Dame de La Garde, aby se vzdali.  On sám byl zraněn a zemřel o dva dny později.  K osvobození Marseille došlo v ranních hodinách z 28. srpna 1944. V několika dalších dnech napadli němci baziliku, která byla nyní v držení alžírských vojsk. Spodní část byla zničena a dodnes můžeme ještě vidět postřílenou venkovní stěnu baziliky. Rozsáhlá rekonstrukce proběhla v letech 2001 až 2008.  Tato rekonstrukce zahrnovala jak práci na mozaice, poškozené kouřem svíček, ale také opravy stěn poškozené dopadem střel při osvobození Francie na konci druhé světové války. V letech 1950 a 1961 nechal biskup postavit dvě budovy směrem k městu, jedna je vstupní hala s obchodem a druhá je větší s restaurací. 3 čtvrtiny stěn jsou stále původní. Ale velká část těchto stěn je maskována stavbami kolem pevnosti. Viditelná část je pouze velká bašta vpravo, když se zepředu podíváme na baziliku. 
Díky daru 3000 F od vévodkyně Orleansu, která navštívila Marseille v květnu 1823 a spolu s dalšími příspěvky na kostel, bylo naplánováno, aby se udělala nová socha, která by nahradila sochu roztavenou během revoluce. V roce 1829 je požádán zlatník, který vytvořil Dominikánskou ulici, aby podle modelu sochaře Jean-Pierre Cortota udělal novou stříbrnou sochu.  Během pěti let práce (1829-1834) byla socha hotová. Dne 2. července 1837 sochu požehnal Fortune z Mazenod a tato socha byla následně převezena na kopec La Garde. Nahrazuje sochu Panny Marie s kyticí, která je přestěhována do kostela de Montrieux a která se vrátí na La Garde v roce 1979.  Dvě sochy Panna Marie s kyticí a Panna Marie stříbrná jsou tedy opět v bazilice jako dříve.

 STARÝ PŘÍSTAV
V roce 600 př.nl, řečtí osadníci z Phocaea přistálI v Lacydonu, ve skalnaté středomořské zátoce, nyní je to místo starého přístavu v Marseille.  Zde udělali malou obchodní stanici nebo Emporion v kopcích na severním břehu.  Až do devatenáctého století starý přístav zůstal centrem námořní činnosti v Marseille.  Ve středověku na vzdáleném konci přístavu bylo místo sloužící k pěstování konopí pro místní výrobu lan pro námořníky, což je původ jména Marseille, Canebière . Po vzpouře proti guvernérovi ze strany občanů Marseille, Ludvík XIV nařídil stavbu pevností St Jean a St Nicolas u vchodu do přístavu a založil arzenál a loďstvo ve Starém přístavu. Notoricky známy "arzenál des galeres" byl umístěn na levé straně Starého přístavu mezi Cours Jean-Balard a Cours Estienne-d'Orves.  Podle Johna Murraye, v roce 1854 starý přístav měl kapacitu mezi 1000 a 1200 lodí.  Zhruba 18.000 obchodních lodí prošlo v přístavu každý rok, nesoucí asi 20 milionů barelů v hodnotě nákladu, což představuje čtvrtinu obchodu v Liverpoolu v té době.  Je zde 6 metrů hloubka, nicméně, to se ukázalo jako problematický pro parníky v pozdějším století, kdy musely být postaveny mnohem hlubší doky v La Joliette.  Dnes je Starý přístav použit pouze jako přístav a terminál pro místní lodní výlety Ve druhé světové válce byl starý přístav zničen.  Podle očitého svědka, v lednu 1943, nacisté podporovaní francouzskou policií, odpálili dynamitem část historického starého města a strhla se tak bitva o historickou část, která se stala významným mezníkem Marseille, srovnatelná s Eifellovou věží v Paříži.  Toto stalo se známé jako " bitva Marseille ".  V roce 1948 byl Fernand Pouillon pověřen rekonstrukcí zdevastované staré čtvrti. 

Plavby proplouvájící tímto přístavem