Messina

Messina, město přezdívané jako brána Sicílie. Je to 3. největší Sicilské město a zároveň i hlavní město stejnojmenné provincie. Lodě kotví přímo ve městě, dá se dokonce říci, že těsně před hlavním náměstí. Největší památky najdete poblíž náměstí. Poblíž města se také nachází nejvyšší aktivní sopka Etna.

 S jejím přístavem, ve tvaru srpu, to bylo vždy město obchodování. Nachází se v blízkosti Italského poloostrova.  V uplynulých letech, se zde hodně hovoří o výstavbě mostu s cílem usnadnit a zlepšit komunikaci mezi ostrovem a poloostrovem.  Ačkoli jde o příjemný nápad, bylo by téměř nemožné jej realizovat v praxi, kvůli křehké povaze pobřeží a problémy s erozí.  Hlavním dopravním prostředkem mezi Sicílií a Itálií tedy zůstane systém trajektů, jak tomu bylo po staletí. 
 Messina byla založena Řeky. Dnes je město rostoucí a vyvíjející se přístav podél pobřeží. Vzhledem k zemětřesení, které zasáhlo oblast při několika příležitostech a plošnému poškození z bombardování během druhé světové války, je téměř celé moderní.  Poučeni z minulých událostí, je Messina moderně konstruována s ohledem na bezpečnost.  Ulice jsou široké s relativně nízkými domy. 
Pokud jde o Národní muzeum, je bohaté na umělecká díla z kostelů a klášterů zničených zemětřesením. Místním významným autorem obrazů je San Gregorio Polittico od Antonello da Messina (1473) - Vzkříšení Lazzaro a Zrození od Caravaggio, nebo sochy Francesco Laurana. 
NA CO SE V MESSINĚ PODÍVAT:
DUOMO DI MESSINA
Nejvýznamnější dominanta města. Soudobá podoba nádherné katedrály je výsledkem poměrně nedávné přestavby po rozsáhlých škodách, které utrpěla při bombardování v roce 1943. Kostel byl již opraven po zemětřesení z roku 1908. Impozantní budova s mohutnou elegantní věží se zvonicí shlíží na Piazza Duomo, kde stojí fontána Orióna. Původní kostel byl postaven v druhé polovině 12. století normanským králem Rogerem II. a nahradil původní středověkou budovu. Pokud jde o průčelí, jediná část patřící k původní budově je spodní část. Bohatě zdobené elegantní portály jsou v gotickém slohu a prostřední z nich, který je ukončen vysokou věžičkou s tesanými kamennými ozdobami, a po obou stranách jsou lvi podpírající zády krásné spirálové sloupy. Má dřevěný strop s původní výzdobou. Předmětem velkého zájmu je pokladnice upravená jako vitríny s kalichy ze čtrnáctého až sedmnáctého století, relikviáře z 12. až 17. století, bronzové sloupy osvětlení z 18. století, cenné zlaté a stříbrné výšivky ze 17. století, hedvábné pluviály a ornáty (18. století), prsteny, pečetidla, bohatě zdobené mitry, iluminované zpěvníky, stříbrné vázy (17. a 18. století), obrazy z byzantské doby a jiné cenné předměty a kusy nábytku.
Neobvyklá věž se zvonicí byla několikrát zbořena zemětřesením a znovu postavena podle původního normanského modelu. Je nahoře zakončena věží se čtyřmi malými věžičkami kolem, je vybavena obdivuhodným hodinovým mechanismem, který objednal biskup Paino a uveden byl do provozu v roce 1933. Jeho neobvykle se pohybující figury představují předměty s nějakou náboženskou, astronomickou a místně historickou souvislostí.
ORIONOVA FONTANA 
Jedná se o mistrovské dílo, které vytvořil florentský umělec Fra Giovani Angelo da Montorsoli v 16. století. Obdivuhodná socha mytického zakladatele města stojí na podstavci tvořeného dvěma mísami oddělenými a podpíranými mytologickými postavami, které vystupují z větší polygonální nádrže oživené sochami alegorických zpodobení řek Tiberu, Nilu, Ebra a Camara.
KOSTEL SANTISSIMA DEI CATALANIA
Tento kostel byl původně postaven v normanském období, v druhé polovině 12. století, ovšem ve 13. století byl přestavěn. Kupole, příčná loď a apsida dnešního kostela jsou pozůstatky původní stavební konstrukce. Průčelí pochází ze 13. století, má středový portál ve tvaru oblouku s dalšími portály na každé straně a každý je zakončen architrávem a lomeným oknem. V aragonském období se kostel využíval jako královská kaple a později jako nalezinec. V 16. století se stal dominikánským kostelem a později hostil bratrstvo katalánských obchodníků, z čehož je odvozeno jeho nynější jméno. Interiér obsahuje hlavní loď a postranní lodě oddělené klenutým stropem a křížovou klenbou a zračí se zde směsice vlivů – arabských, římských a lombardských.

KOSTEL PANNY MARIE (DEL CARMINE)
Původ tohoto chrámu je spojen s velkou dějinnou událostí, která se stala v roce 1309. Tehdy dochází k ukončení války mezi papežem a císařem Svaté říše římské a guelfové a ghibellini si „podávají ruce“ před obrazem Panny Marie, která se pak lidově nazývá Panna Marie Míru. Odsud pochází jeden z názvů tohoto kostela, tedy Chiesa di Santa Maria dela Pace. Tento obraz je následně svěřen do péče karmelitánů (proto druhý název Chiesa del Carmine). Kostel je barokní s prvky neoklasicismu. Karmelitánský kostel bývá v průběhu dne volně přístupný a najdeme jej na ulici Via Giuseppe Mazzini (místní tomuto „náměstíčku“ říkají Piazzetta della chiesa del Carmine).

STROMBOLI
Stromboli (12,2 km²) je malý ostrov ležící v Tyrhénském moři tvořený stejnojmennou, stále aktivní sopkou. Tento ostrov je součástí Liparských ostrovů patřících k Itálii. Základna sopky leží 2 100 m pod mořskou hladinou, nejvyšším bodem ostrova je vrchol Vancori – 924 m n. m. Tato sopka dala jméno strombolskému typu erupce vulkánu.
Ostrov je od nejstarších dob znám jako přírodní maják označující severovýchodní okraj Liparských ostrovů. Název dostal od starých Řeků podle svého pravidelného kuželovitého tvaru (tzn. „Okrouhlý“).
Na ostrově se nacházejí dvě vesnice – Stromboli na severovýchodě a Ginostra na jihozápadě. V roce 1991 zde žilo 361 stálých obyvatel. Celý ostrov včetně obou těchto vesnic náleží administrativně k městu Lipari.
Tradičním zdrojem obživy místních obyvatel byl rybolov a pěstování vína (zejména odrůdy Malvasia), dnes je hlavním zdrojem příjmů turistický ruch.

Sopečná činnost
Stromboli je stratovulkán; sopečně aktivní není nejvyšší vrchol hory, ale krátery na severozápadním úbočí nad svahem Sciara del Fuoco. Větší sopečné erupce sopky byly zaznamenány v letech 1919 a 1930.
V roce 2002 začalo zvýšení sopečné aktivity 29. prosince výtokem žhavé lávy. Následujícího dne hornina, uvolněná sopečnou aktivitou ze svahu Sciara del Fuoco, způsobila vlnobití, které poškodilo vesnici Stromboli. 5. května 2003 při silné explozi sopka vychrlila sopečné plyny spolu s kameny, které poškodily několik domů ve vesnici Ginostra. Erupce postupně skončila v červenci 2003.
Sopka je trvale činná i mezi obdobími zvýšené aktivity. Výtrysky lávy je v té době možné pozorovat dvakrát až třikrát za hodinu. Přístup na sopku je upraven nařízením starosty města Lipari.
Sopka znovu zvýšila činnost 27. února 2007.

ETNA
Ne všechny divy přírody jsou člověku pro potěšení, některé jsou naopak příčinou rozsáhlých katastrof a neštěstí. Typickým příkladem toho jsou sopky. Nepochybně nejznámější, nejaktivnější a současně také nejvyšší evropskou sopkou jeEtna. Nachází se na východě italského ostrova Sicílie nedaleko pobřeží, ležící mezi evropskou a africkou kontinentální deskou. V této oblasti se nacházejí další činné sopky - Stromboli a Vulcano v Liparském souostroví. Etna je dnes činná prakticky nepřetržitě, kromě krátkých období klidu. Sopka vznikla asi před 300 000 lety podmořskými čedičovými výlevy v blízkosti dnešního pobřeží, později se přesunula do vnitrozemí.
Etna je stratovulkán (navrstvená sopka, jeden z nejběžnějších typů sopek) a tvoří ji čtyři krátery, které se zdvihají z vrcholové plošiny Torre del Filosofo ve výši kolem 2900 m.n.m. Největší a současně nejmladší je Bocca Nuova, který vznikl v roce 1964, další jsou Voragine, Severovýchodní kráter a Jihovýchodní kráter. Na Etně je více než 250 adventivních kuželů, od malých až po 250 m vysoké Monti Rossi. Na východním úbočí sopky se nachází podkovovité údolí Valle del Boye (Volské údolí), vzniklé přibližně před 30 - 50 tisíci lety během série mohutných erupcí. 

Jedná se o pustou černou kotlinu 5 km širokou, ze tří stran obklopenou skalními stěnami vysokými od 600 do 1200 m. Vrchol Etny se nalézá v nadmořské výšce 3350 m nad mořem, tato výška se ale pochopitelně mění, má na ni vliv vytékající a chladnoucí láva. Sopka má elipsovitou základnu, severojižní poloosa této elipsy má 48 km, ve směru východozápadním má sopka 38 km. Obvod základny je 210 km. Objem hornin, které tvoří masiv, je odhadován na 600 miliard krychlových metrů. Láva se rozlévá do tvaru pozvolného kužele. Aktivita sopky je vysvětlitelná podsouváním africké litosférické desky pod desku euroasijskou. Sopka je velkou hrozbou pro místní obyvatelstvo, mají k ní značný respekt, návštěvníky uchvacuje svým vzhledem, historií a pověstí. Má dokonce místo v řecké mytologii.
 
Nejstarší záznam o Etně nám zanechal básník Pindaros, který popsal podrobnosti výbuchu roku 479 př. n. l. Největší neštěstí, o kterém máme dochovány zprávy, je pravděpodobně katastrofa z roku 1669, kdy láva zničila 12 vesnic a část města Katánie. Při tomto výbuchu sevylilo z kráteru přibližně 1,5 miliardy krychlových metrů lávy
 
Další výjimečné erupce byly v roce 1910, kdy se vytvořilo 23 nových kráterů, v roce 1917, kdy láva tryskala do výšky až 800 m, a v roce 1923, kdy po erupci láva vydržela horká 18 měsíců.
Úbočí Etny je jednou z nejúrodnějších půd v Itálii, právě odtud pochází přibližně 90 % produkce citrusových plodů. Až do nadmořské výšky 500 m se pěstují pomeranče a citróny, do výšky 1300 m olivy a vinná réva. Dále se zde pěstuje zelenina a jedlé kaštany. Nad nimi až do výše 2100 m následuje pásmo lesa a trnitých keřů, občas přerušené novějšími proudy lávy. Vrchní část sopky je černošedou pustinou se čtyřmi krátery. V zimě je vrchol sopky pokrytý sněhem.
K vrcholu Etny vedou dvě přístupové cesty - od jihu a od severu. Od jihu se na Etnu dostaneme z Rifugio Sapienza v nadmořské výšce 1900 m. Sem vedou silnice od Katánie a od dálničního sjezdu Giarre. Odtud je pak možno za nerozumný poplatek získat průvodce s džípem. Často se takto lze dostat až nad Valle del Bove.
 
Levnější, ale fyzicky náročnější je vydat se nahoru pěšky. Cesta začíná u spodní stanice lanovky. Většinou je možno dojít až k horské chatě na Torre del Filosofo do výšky 2900 m.n.m., kam je sice přístup zakázaný, ale tolerovaný. Dále k vrcholovým kráterům je již cesta velmi nebezpečná.

Pokud se nerozhodnete pro výstup, neopomeňte navštívit městečko Taormina, odkud je nejkrásnější výhled na Etnu. 
Při návštěvě Sicílie je rozhodně třeba obrnit se pevnými nervy hlavně v Messině, kde na silnici ze dvou jízdních pruhů vzniká najednou několik, třeba šest:-)
V současné době je sopka činná v podstatě nepřetržitě, takže výbuch Etny lze předpokládat vlastně kdykoliv, samozřejmě k žádné erupci dojít také nemusí, opravdu se to nedá předpovědět. Už jen pohled na Etnu vzbuzuje úctu, i když zrovna nesoptí.
30. 8. 2006 chrlila Etna lávu, jen několik dní poté jsme odjížděli na dovolenou do Itálie a samozřejmě nevynechali návštěvu Etny. Po erupci nebyly žádné stopy. Další erupce proběhla 29. 10. 2006 - Etna je nevyzpytatelná jako každá jiná činná sopka!!!
 
Na Etně si můžete zaplatit celodenní exkurzi na místa zavalena lávou při poslední erupci, zaplatíte za ní od 55 do 205 EUR (podle počtu osob), také se můžete proletět nad Etnou, Liparskými ostrovy, Stromboli nebo nad všim helikoptérou - to vás vyjde na 350 až 2 100 EUR (také dle počtu osob - 2 100 E je za 1 osobu, pokud se bude chtít proletět čtyřčlenná rodina, zaplatí "jen" 525 Eur), pokud byste chtěli podniknout exkurzi na Stromboli, zaplatíte 65 až 205 EURO (podle počtu osob).