Valencia

Valencia je třetí největší španělské město (po Madridu a Barceloně). Leží na východě země, její břehy jsou omývány Středozemním mořem. Žije zde více než 800 tisíc obyvatel. V současnosti prožívá ekonomický i turistický boom a začíná se prosazovat mezi nejpopulárnější destinace v celém Španělsku. Turisté zde mohou obdivovat jak historické jádro města, z něhož se některé památky dostaly i na seznam UNESCO, tak i bujaré festivaly a slavnosti, které se ve Valencii pořádají. Podstatnou část města tvoří také moderní obchodní čtvrti s architekturou skla a oceli.

Historii Valencie utvářeli již Řekové, Kartaginci, Římané, Vizigóti a od roku 714 n. l. Arabové. V roce 1094 město dobyl legendární El Cid, ale později jej opět získali Maurové (Almoravidé), jejichž vláda skončila roku 1238 conquistou aragonského krále Jaimeho I. Tehdy začal zlatý věk města, kdy se Valencie stala jednou z nejsilnějších středomořských mocností a vydělávala na obchodních vazbách se svými koloniemi v Itálii. Následovaly těžké časy, které vyvrcholily občanskou válkou (1936-1939), kde republikánské síly ustoupily do Valencie poté, co Franco dobyl Katalánsko. Město bylo těžce bombardováno a 30. března 1939 se nacionalistům vzdalo.
V současné době je valencijská ekonomika založena na zemědělství, průmyslu (s továrnami firem Ford a IBM) a sektoru služeb. Valencie odmítá zůstat pozadu a svůj silný smysl pro umění a design nyní předvádí v Ciudad de las Artes y las Ciencias, jehož předchůdci byli IVAM (Instituto Valenciano de Arte Moderno) a kongresové středisko Palau de la Música y Congresos se skleněným průčelím, které roku 1997 navrhl britský architekt Norman Foster. Přes tuto dynamiku si Valencie zachovává své tradice, zejména nevázané Fallas (12. – 19. března), kdy se v průběhu ohňostrojů a zábavy zapalují kašírované figuríny. Mnoho obchodů prodává vyzdobené mantily, ručně malované vějíře, hedvábné šály s ručními výšivkami a keramiku ze sousední Paterny. Součástí každého menu je paella, protože zde vznikla.

Historické zajímavosti neleží daleko od sebe v oblasti kdysi ohraničené hradbami, které byly zbořeny před sto lety. Zachovaly se pouze dvě pozoruhodné brány. Severně od této oblasti se na dně bývalého toku řeky nachází parkové zahrady Jardines del Turia, které nabízejí vítanou porci zeleně. Ve starém centru sousedí s gotickou katedrálou osmihranná zvonice El Miguelete. Vystoupejte na její vrchol, můžete se pokochat nádhernými výhledy na valencijské kopule s glazovanými dlaždicemi a labyrint uliček. V katedrále stojí za vidění Capilla del Santo Cáliz (kaple svatého grálu) ve stylu plaménkové gotiky s dokonalým alabastrovým retáblem, na který florentský sochař Cuiliano Poggibonsi vyřezal biblické výjevy. Uvnitř spočívá div této katedrály – achátový pohár z prvního století, který prý užil Ježíš Kristus při poslední večeři. Než se sem roku 1437 dostal, prošel přes Řím, klášter San Juan de la Pena a Zaragozu. Tato kaple vede do muzea.
Před katedrálou čnící nad Plaza de la Reina nemůžete minout barokní zvonici Santa Catalina. O jeden blok severněji leží překrásný Almudín ze 13. až 14. století, býval městskou sýpkou a nyní zde probíhají umělecké výstavy. Určitě si prohlédněte střízlivý kamenný interiér, který zdobí náladové obrazy ze 17. století. Sousední rozsáhlé archeologické naleziště ukazuje římské a maurské ruiny. Několik kroků na sever od katedrály najdete pozoruhodnou gotickou stavbu s dvoupatrovými arkádami Palacio Benicarló, která kdysi bývala sídlem velkovévody z Gandie a nyní zde sídlí valencijský parlament.

Do staré části města se ze severní strany dostanete přes řeku. Tedy přes původní koryto řeky Turia, která v minulosti svými neustálými záplavami místní tak zlobila, že se rozhodli pro radikální řešení - odvést vodu jinam. Stalo se tak po posledních velkých záplavách v r. 1957. Na vybudování nového řečiště sice padla značná část městského rozpočtu, ale vyplatilo se to.

Zatímco koryto řeky Turia bylo vyvedeno daleko za centrum Valencie, bývalé řečiště se změnilo v několikakilometrový park, protkaný pěšinkami, cyklostezkami a spoustou hřišť. Nad ním se klenou mosty, od obyčejných až po historicky či architektonicky zajímavé, jako jsou Puente de Aragon, Puente del Mar, pestrými barvami květin zářící Puente de las Flores nebo Puente del Real.
Spodní část někdejšího říčního koryta tvoří soustava supermoderních budov jako by z příštího století nebo jiné planety – Město umění a věd. Začíná Palácem hudby, pokračuje Palácem umění, které připomíná obří lidské oko, Muzeem vědy až k městečku Vědy, kde jsou muzea Moderního umění nebo Oceánografický pavilón, Planetárium, ale také zvláštní zoo, kde spolu žijí zvířata a ptáci z různých kontinentů.
Kolem je spousta fontán a vodních kaskád. Autory převážné většiny staveb jsou slavní architekti Santago Calatrava a Félix Candela.
Pohodlně dojdete až do přístavu, jehož ulicemi vede okruh Velké ceny Evropy Formule 1. Kousek je to odtud i na písečné pláže. Čím dál od přístavu, tím je moře čistší. Největší pláží je proslulá Malvarrosa. A pokud by se vám nechtělo chodit, Valencie má velmi hustou síť městské dopravy, kterou tvoří především autobusové linky a čtyři trasy metra.

Plavby proplouvájící tímto přístavem