Helsinki

Helsinki jsou klenotem Finska, alespoň tedy z hlediska památek. Byly založeny v roce 1550 a v roce 1812 se staly hlavním městem Finska. Velký vliv na jejich podobu měla ruská nadvláda trvající více než sto let, která město částečně přetvořila k obrazu svému. Město samotné je součástí velké aglomerace, která má více než 1,3 milionu obyvatel, tedy zhruba čtvrtinu obyvatelstva Finska.

Helsinki jako správné hlavní město země koncentrují i to nejzajímavější z historie a kultury Finska. Svou velikostí (navíc s přidruženými městy Vantaa a Espoo) se zcela vymykají finským poměrům, což ještě posiluje jejich význam. Pokud si přejete užít velkoměstský život, najdete ho ve Finsku snad jen tady.
Na finské poměry je celá oblast aglomerace hlavního města bohatá na památky i kulturu. V tomto textu se pokusíme shrnout to nejvýznamnější. I přes veškerou snahu se ale na řadu zajímavých míst, které by si v jiných městech vysloužily zmínku, nedostane. Takže pokud chcete Helsinki opravdu prozkoumat, podívejte se do podrobnějších turistických průvodců nebo navštivte místní turistickou kancelář.
 Centrum
Začněme od pomyslného středu – hlavního náměstí Kauppatori ležícího přímo u přístavu trajektů, třeba ze Švédska a Ruska. Zde můžete navštívit některý z pravidelně konaných trhů, ale pokud chcete vidět tradiční tržní výrobky (ryby, ovoce a zelenina či pečivo), tak pokračujte podél přístavu do Kauppahalli, staré cihlové tržnice.
Na severním okraji Kauppatori pak stojí za pozornost radnice a pro reprezentativní účely používaný Prezidentský palác
Na východ od Kauppatori je pak na ostrově Katajanokka, lemujícím přístav, pěkná secesní čtvrť s řadou konferenčních a kulturních budov. Na bližší straně ostrova stojí jeho dominanta, katedrála Uspenski, jejíž dominantnost je ještě umocněna umístěním na malém skalnatém kopci. Katedrála byla vybudována na konci 19. století z pálených cihel a má několik pozlacených kopulí, tolik typických pro ortodoxní kostely. Uvnitř najdete bohatou výzdobu a řadu cenných pravoslavných ikon.

Severně od Kauppatori, o jeden blok domů dále, začíná Senátní náměstí s další městskou dominantou, kterou je Suurkirkko neboli Helsinkská katedrála. V centru náměstí stojí bronzová socha cara Alexandra II. V pravém dolním okraji (ve směru od Kauppatori) stojí modrý dům Sederholm, postavený roku 1757, který je nejstarší kamennou budovou ve městě (připomeňme si, že město bylo oficiálně založeno roku 1550, ale po zhruba dvě staletí si nezískalo velkého významu).

Na pravé straně náměstí pak stojí Vládní palác (Valtineuvoston linna) a na levé první z budov centrálního univerzitního kampusu. Při vstupu na Senátní náměstí ale pozornost zřejmě upoutá dlouhé schodiště, na jehož vrcholu se bělá stavba chrámu Suurkirkko vystavěného mezi lety 1830-1852 v neoklasicistním slohu podle návrhu Carla Ludviga Engela. Jeho vnitřek je svým strohým bílým omítnutím ve velkém kontrastu s bohatou výzdobou v nedaleké katedrále Uspenski.
Po levé straně Suurkirkko, už mimo Senátní náměstí, stojí budova univerzitní knihovny, která má mimo jiné bohatý depozitář slovanské literatury. Samotná knihovna byla také navržena Carlem Lidvigem Engelem a patří k jeho nejkrásnějším stavbám.
Pokud se vrátíme zpět na Kauppatori, pak nejlepším směrem, kam pokračovat, je západ, a to po dlouhé třídě Esplanadi, která má jižní (Eteläesplanadi) a severní (Pohjoisesplanadi) část rozdělenou protáhlým parkem, na jehož okraji stojí pěkná budova Kappeli, která je příjemnou kavárnou a hudebním klubem.
Esplanádu uzavírá po pravé straně obchodní dům Stockmann, který je, spolu se svými pobočkami v jiných městech, po celém Finsku považován za vyhlášený obchod se spíše luxusnějším a kvalitním zbožím. Rovnoběžně s Esplanádou běží i několik dalších tříd jako je například Aleksanterinkatu, které jsou vyhlášeným místem pro nákupy. V této části města se také nachází několik zajímavých divadel a muzeí.
Ze severozápadu pak celou část uzavírá dominantní hlavní železniční nádraží (Rautatieasema) vystavěné v první čtvrtině 20. století, kterému vládne takřka padesátimetrová věž s hodinami. Po jeho pravé straně leží Železniční náměstí (Rautatietori) na jehož severní straně najdete Finské národní divadlo (Kansallisteatteri), což je krásná originálně vyhlížející žulová budova z počátku 20. století. Před ní najdete sochu Aleksise Kiviho, významného finského literáta. O blok dále začíná příjemný rozsáhlý park Kaisaniemen Puisto s botanickou zahradou (Kaisaniemen kasvitieteelinen puutarha).

Největším hřebem Železničního náměstí je však na jeho spodní straně stojící budova Ateneum, ve které se nachází největší umělecká sbírka ve Finsku. Své si zde najdou především příznivci novověkého a moderního umění. O milovníky moderního umění se ale jistě výborně postará i Kiasma na Mannerheimintie, velké třídě vlevo od hlavního nádraží.
 

Od centra podél Mannerheimintie
Není bez zajímavosti, že po levé straně hlavního nádraží, ve směru na Kiasma, stojí v příjemné budově na náměstí Eliel restaurace s prozaickým názvem Vltava, o které hádáte správně, pokud si myslíte, že se jedná o českou restauraci. Pokud tak zatoužíte po troše českého jídla nebo široké nabídce piv, může to být to správné místo.
Skoro naproti Kiasma stojí mohutná budova Eduskuntatalo dokončená roku 1930 v neoklasicistním slohu, což je sídlo finského parlamentu. Jen o kousek dále po Mannerheimintie směrem od nádraží se na stejné straně nachází další významná budova, Finské národní muzeum (Suomen Kansallismuseo), se z daleka viditelnou věží. Žulovo-cihlová stavba ukrývá sbírky sahající od pravěku po novověk, včetně důležitého souboru předmětů ugrofinských kultur. Pokud by vás zajímaly dějiny Helsinek, pak na druhé straně Mannerheimintie je na cestě mezi budovami parlamentu a národního muzea ve vile Hakasalmi i městské muzeum (to má v centru i další pobočky).
Jen o několik bloků na západ od národního muzea stojí další zajímavá stavba Temppeliaukion kirkko, z velké části podzemní kostel vybudovaný ve skalnatém podloží v letech 1968 a 1969. Nádherný a originální interiér prosvětluje denní světlo a uvnitř je skvělá akustika, takže je Temppeliaukion kirkko často využíván i jako koncertní sál.Vraťme se ale na Mannerheimintie, protože na jeho druhé straně proti národnímu muzeu stojí jedna z nejdůležitějších staveb Helsinek, hala Finlandia dokončená roku 1970 podle návrhu slavného architekta Alvara Aalta. Čelní strana stavby je z bílého mramoru, což už by samo o sobě stačilo na to, aby se v Helsinkách vyjímala, je to ale celý koncept propracovaný až do detailů, který tvoří z Finlandie unikátní místo určené nejen pro koncerty, ale i pro kongresy či jiné kulturní události.
O pár set metrů dále na sever, u křižovatky Mannerheimintie a Helsinginkatu pak najdete budovu finské národní opery ležící u příjemného parku na břehu malého jezera Töölölahti, kterým můžete přijít až od haly Finlandia.
To už se ale pomalu dostáváme směrem z centra Helsinek. Před námi jsou stavby, nad kterými zaplesá zejména srdce sportovního fanouška. Už přes silnici od opery leží olympijský stadion se sportovišti použitými pro olympiádu v roce 1952. Pokud se o sport nějak výrazněji nezajímáte a nechcete obejít třeba Finské sportovní muzeum, pak za návštěvu stojí alespoň 72 metrů vysoká vyhlídková věž stadionu, ze které je krásný výhled na celé Helsinki.
Pokud naopak jste příznivci sportu, pak vás jistě potěší návštěva sportovišť, ať už již zmíněného Olympijského stadionu či toho sousedního fotbalového nebo plaveckého. Hned vedle je i hokejová aréna – ale tady pozor, Hartvall aréna, ve které se hrají mezinárodní zápasy, je ještě kus na sever a to asi dva kilometry podél železniční trati.
V zábavním parku Linnanmäki si na své přijde zejména rodina s dětmi. Najdete jej vpravo od sportovišť. Krom několika horských drah a jiných adrenalinových atrakcí zde naleznete i poněkud klidnější ruské kolo. Zvláštní vstup pak lze zaplatit do mořského centra s podvodním tunelem a řadou akvárií.
Pokud toužíte poznat život Finů v minulých staletích, pak by vaše kroky měly vést na ostrov Seurasaari ležícím asi dva kilometry západně od Olympijského stadionu. Krom skanzenu s řadou stavení a usedlostí či starým kostelem, zde lze sledovat i tradiční řemeslnou výrobu. Na ostrově je i folklórní centrum s muzejní expozicí.
 Jižně od centra
Vraťme se ale pomalu do centra na Kauppatori. Pokud bychom pokračovali na jih podél přístavu, brzy dojdeme k parkem pokrytému kopci, na kterém je observatoř navržená již několikrát zmiňovaným Carlem Ludwigem Engelem. Pár set metrů dále na jih po pobřeží je naproti jednomu z ostrůvků Mannerheimovo muzeum, které má rozsáhlou sbírku o životě tohoto významného finského generála a pozdějšího prezidenta. Klid od shonu velkoměsta vám pak může poskytnout nedaleký park Kaivopustio.
Z přístavu u Kauppatori na vás čeká ještě jedna cesta. Patnáctiminutovou plavbou se odtud můžete vydat k novověké pevnosti Suomenlinna, která střežila od roku 1748 město i finské pobřeží. Pevnost, nyní zařazená na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, je rozsáhlým komplexem na několika ostrovech, ve kterém krom opevnění najdete i řadu nejen vojenských muzeí, byť ty jsou samozřejmě početně zastoupeny.
Ze spíše od centra vzdálenějších atrakcí by mohla být zajímavá i návštěva místní zoo, která se nachází na ostrově Korkeasaari, kam je možné se dostat i z přístavu u Kauppatori. Zoo, která historií spadající až do roku 1889 patří mezi ty nejstarší na světě, má rozsáhlé expozice zvířat z celého světa, včetně těch s domovem ve Finsku.

Vzdálenost z přístavu do centra je značná, proto doporučujeme transfer plavební společnosti MSC CRUISES (CCA 15,90 EUR) nebo vyhlídkového busu HOP ON-HOP OFF, cena cca 27 eur, trasa cca 2 hodiny, doporučujeme vystoupit na stanovišti č 1.